O burčáku, sedmipatech a jiných radostech

Začal bych to troškou stížností. Burčák a sedmipaty později. Stížností na druhou polovinu těch, kteří si psali o flajt. Ta první polovička spořádaně napsala o týden i víc dřív. Tak to máme v propozicích. Pak nastala odmlka. Měl jsem radost, že budu mít hodně těch, co nebudou chtít nic a budu je moct dát přibližně podle jejich HCPů. Označil jsem si i spoustu manželských či nemanželských párů, že je dám k sobě, a v klidu čekal na poslední zákazníky.

Startovku jsem měl odeslat v pondělí večer. Většinu flajtů jsem si seskládal o víkendu. Než jsem se v pondělí ráno dostal k počítači, měl jsem osm mailů s požadavky na flajty. Fajn, doskládal jsem lidi k sobě podle těch přání. Pak byly nějaké telefonáty. Startovky hotové k večeru. O půl desáté volal Milan, jestli jsem zachytil mail od těch dvou, co by ještě chtěli jít a nebyli přihlášeni. Nezachytil, podíval jsem se, opravdu někdo psal o čtvrt na deset. Dva noví, s dobrými hendikepy na čtvrtek. Nabídl jsem jim (mailem), jestli přežijí start v půl jedenácté. Neodpovídali. Ve čtvrt na dvanáct esemeska od Milana, ať je tam napíšu a pošlu mu to. Napsal jsem, že spím. Odpověděl Gute Nacht. V jednu mi pípl mobil u hlavy. Koukl jsem se, a bylo tam „až teď jsem si té tvé zprávy všiml, ano klidně půjdeme o půl jedenácté“. Nechal jsem to na ráno, ráno jsem trochu přesypal asi dvacet lidí a poslal Milanovi, Vlastíkovi na ČGF  a na klub obě startovky. Uveřejnili je… v poledne volali hoši ze středečního 2. flajtu, že jedou z Ostravska, ať je posunu. Vyndal jsem je, dal na 10:10 a jedenáct flajtů o deset minut posunul dopředu. Poslal jsem opravené startovky.

Odjížděli jsme ten den o půl páté, k Laďovi Tučkovi na chalupu. Ve tři mi v Lidlu v kapse zazvonil telefon, flajt, který se octl na druhém místě (8:30), volal, že by rádi šli ve 12:50 jako poslední. OK, slíbil jsem. Jedu z lidlu, v autě telefonát z Penati, že jim nesouhlasí startovka s tou, co je na ČGF (neotevřeli si mail o změně). Řekl jsem, že teď není správná startovka ani ta jejich, ani ta zlepšená, co visí na ČGF, dojel domů, posunul jsem ten flajt na poslední startovní čas, vše rozeslal  a odjeli jsme na chalupu.

Pak už to bylo skoro dobrý, jen se odhlásil jeden z čtvrtečního prvního flajtu a jeden z těch dvou nočních, tak jsem zbylého nočního dal do prvního flajtu a na ty dvě uprádzněný místa dal dvě dámy, které se taky přihlásily na čtvrtek až po vydání startovky, takže měly jít až po posledním flajtu – posunul jsem je na tu půl jedenáctou, jistě byly rády, zprávu mi o tom nedaly.

Už mě máte určitě po krk. Ale i já mám dost těch pozdních přihlášek, těch lidí, co nenapíšou, že jedou z dálky, když mají dobré hendikepy a startuje se od brzkého rána, (možná jsem v jednom případě jejich přání přehlédl, může se stát, ale všechno si píšu na velký papír a tam to nebylo) mrzí mě i ti, co se nezmíní, že by chtěli hrát poblíž flajtu, kde hraje manželka – to se stalo osudným Kuciánovým, rozdíl v jejich startovních časech byl přes tři hodiny, protože Luboš hrál ve flajtu snů brzo a Magda šla ve flajtu, kde byly vyšší hendikepy, takže dost pozdě. Ozývejte se včas, při sto lidech se těžko všechny nuance vyladí, když neřeknete. Taky jsem ještě po zveřejnění startovky posouval jednoho o tři hodinky dozadu, protože ho vezli dva, co startovali úplně vzadu… volal mi z tramvaje, jen co se koukl na svoje umístění ve startovce. Tak jsem musel jiného zezadu pošoupnout dopředu, naštěstí spal už od úterka na Penati. Bránil se jen trochu („a ve čtvrtek už půjdu se svýma kámošema, jo?“).

No a už dost o mně. Středa byla krásná, všichni to stihli dohrát do tmy, neudálo ce nic pozoruhodného. Jen Michal H zase chudák neodevzdal kartu, už si toho nevšímejte, hrál s Milanem Bučíkem a hrál prý krásně, jen mu ve druhé půlce něco nevyšlo, tak se rozhodl dojít bez výsledku, přestože by to možná i tak vyhrál. Každý na to má právo, říká Laďa Tuček, profesí právník. My ostatní se trápíme až do konce a kartu většinou odevzdáme, každý jsme jinej, nechme každýmu právo o sobě rozhodnout. To nic.

Pak (v případě naší pětičlenné skupinky) odjezd do Hrušek na tu chalupu. Pár metrů odtud posezení před obydlím vinaře, burčák, nějaké víno, na chalupě šunkafleky od mistra Ladi a zase ten vinařův stánek, u Ladi pak ochutnávání rumů až do dalšího dne.

Nevěřili byste, co s tělem kmeta udělá nezvyklá dávka velmi příjemných nápojů. Ani já nevěřil, dokud jsem si to neověřil na prvních devíti, no možná jen sedmi jamkách. Ani půlmetrové paty nebyly moje, rány chodily po zemi… vzpamatoval jsem se až na druhé půlce.

Na Heritage je zajímavostí hodně, někde to vypadá nádherně, někde to na mě působolo trochu jako schválnost, třeba na trojce, na tom pětiparu, je velice tvarovaný green, z něhož míček dokáže sjet daleko dolů. Uhladili nám greeny na jedenáctku a tady píchli vlajku tak šikovně, že pat seshora zde zastavili u jamky jen mistři. Já byl jeden z těch, co patovali seshora, pak daleko zespod… vybral si to Dušan, hlásil, že byl v jamce na tři dlouhý a na sedm patů, jezdil dolů opakovaně. Věřím mu, že je to jeho rekord, jak hrdě přiznal. Já znám cosi podobnýho z Kaskády z trojky železné, tam nás seniory kdysi podobně vypekli a i já měl desítku.

Napsal jsem, že nehrát nad devět, abychom šli všichni dost rychle, aby ve středu poslední došli až na ostrov. No, asi kolem půl desáté startovala čtveřice, co přišla do klubovny s třičtvrtěhodinovou dírou. To jsme my předchozí radost neměli a trochu jsme jim to vyčetli. Bránili se, že za sebou necítili tlak – o zezadu pánové nikdy nejde, je potřeba všímat si, jestli jsem za předním flajtem. A prošel jsem si pár výsledků a desítky se tam jen hemží, jeden neposlouchá, měl pět jamek za deset  a jedenáct…

Všimli jste si, že vám startérka říkala, že stavět se smí na délku drajvru? Ona mi ráno volala do auta a ptala se, jestli na délku skórkarty a já zavtipkoval – a zůstalo při tom. Ale hřiště bylo bezvadný, obě dvě. A taky jsme se oblizovali při jídle, druhý den ten nejkřupavější smažák co jsem kdy jedl, fazolovka s obřími kousky, co na Moravě neprodávají, jiní chválili gulášek  – tady bych chtěl mít pár let závodní stravování.

I když se kuloáry hemží pověstmi, chci předpokládat, že všichni umíme počítat  a nechceme si zbytečně snižovat hendikep nebo vylepšovat výsledek v turnaji tím, že nějakou tu čudlu cestou k jamce vypustíme z hlavy. Takže teď bude znít podezřele, když budu někoho chválit, že? Ale fakt to nesouvisí. Chci podtrhnout zejména skvělý výsledek Pavla Hejče na Heritage, kdy on, muž již letitý, vyhrál ve velkém stylu stejbly i rány v seniorech, master seniorech i super master seniorech. Mrkněte se na jeho čísla, parádní! Na to, že pršelo… Gratuluju. Taky šílených 246 metrů Jarka Valcháře nebo 182 Líby Trenzové na longestu první den považuju za enormní výkony. Jistě bych mohl jít hloub do výsledků a chválit i další, ale už jsem toho napsal ažaž, tak si něco nechám na příští rok. Poslední turnaj vám popíše Milan!

Ivo Doušek