O větru, Racích a šeptandě v hospodě

O větru, Racích,  trochu i o mně, večírku i šeptandě v hospodě

Ahoj všem, zase jsme si dva dny užívali v Rakousku. První byla Weitra: hřiště krásné, místy zažloutlé, rafy vedle fervejí sestřižené na výšku míčku, který se v nich trochu blbě hledal, nezářil z dálky jako o den později v Ottensteinu. Mám pár nesouvislých maličkostí.

Vezmu to popořadě. Hrál jsem v jednom flajtu s Janou Sedláčkovou. Ta tak trochu pomohla tomu, že se Weitra vrátila po třech letech do programu tůry, Jani díky. Když jsme letošek loni v listopadu řešili, vzpomněl jsem Milanovi, že Jana se občas na Weitru ptává, kdy zase bude. A nějak u toho zůstalo, a Ottenstein byl logickým doplňkem.

Manžel Honza tam byl s ní – kdo ho nezná, mohli jste si všimnout pána se dvěma krásnými bígly, každý den decentně provázejícího jeden z flajtů. Záda, koleno, psi…

A s Janou souvisí ještě jedna šňůra – letos jsem několikrát hrál s dámama ve flajtu. Na Kořenci vyhrála Lenka Hošková před Hankou Jadrníčkovou, obě z mého flajtu, obě zlepšovaly. Pak na Kaskádě ( na turnaji mimo RSTM) byla Elen Machátová – hráli jsme spolu – druhá, taky zlepšovala.  Pak tu šňůru v Borši přerušila Milada Predná, nezlepšovala, ale to jen výjimka potvrdila pravidlo. A ve Weitře Jana Sedláčková, hráli jsme spolu – vyhrála na rány. Nechci to nijak komentovat ani se označovat za talisman, jen mám skromný dotaz, holky, chcete si některá zlepšit hendikep? Třeba v Telči nebo na Murhofu?

Na Weitře byl vítr přesně podle předpovědi, poryvy měly mít až 50 km/hod. a měly. Vítr byl bezvadnej na patnáctce, tam foukal do zad. Jinde to bylo složitější.

Po hře jsem mluvil s Dušanem Kyněrou: „Raci mě sebrali míček“, povídal. Raci, to jsou Rakušani. „Na sedmnáctce zůstaly na ferveji čtyři míčky, ani jeden můj“.  To naštve… kdoví co mu tam nechali za nalezence…

Dušan byl vůbec chudák, objednal si buginy, ale zapomněl se přihlásit, zjistili jsme to spolu, až když se ptal telefonem po startovce. Trochu se divil… Startoval tím pádem oba dny až vzadu, což v jeho případě – budí se ve čtyři, jak říká – je obzvláštní smůla. Přijel pokaždé na brzo, ale jako na potvoru všichni přijeli, žádná díra ve startovce nevznikla. Čímž všem gratuluju. No vlastně ne, jednomu nešťastníkovi se zhoršil v tom větru problém, který měl s okem, tak odjel ráno před druhým dnem domů.

Večer jsme ve Weitře poseděli, postupně se vykrystalizovala osmička nejzdatnějších, odcházel jsem, právě když Ivo Karásek rozvíjel větu, kterou mu nařídil jeho primář: „Žerte a žerte.“ Takovýho doktora bych chtěl taky mít. Opouštěl jsem je v nejlepším, pak ráno jsem kohosi zaslechl říkat „jedna říkala, že to večer přepískli“ – v půl jedenácté ještě vypadali všichni celkem normálně, jako po pár flaškách, trošku hlasitější. 

Ten den tam dostal nějaký místní Rak míčkem, klasický dřevěný bekspin, povídala to paní recepční. „Dal ránu do stromu, odrazilo se mu to rovnou do hlavy. Sanitka nebyla, ošetřovala ho manželka.“

Druhý den, z mého flajtu: „Piča, proč se tohle děje zrovna mně?“ – velmi spontánní a upřímná stížnost. To po ráně, která se vysmekla zákonům fyziky, letěla o řekněme třicet stupňů jinam než měla, byla třikrát kratší než měla a skončila kdesi pod svahem, o fous jinde než měla. Známe všichni. S tím spoluhráčem jsme měli obvyklou soutěž, máme ji už roky, on ze žlutých a já z červených, bývá to vyrovnané a zase bylo, i když byl letos poprvé na hřišti, jen po dvou návštěvách drajvinku. A nebyl to ani Jaromír Dalík ani můj syn Tomáš, ti byli v tom flajtu taky.

Jaromír zahrál na čtrnáctce podobnou ránu, „lehce“ ze směru, doprostřed velikého pole hustých rostlin vysokých po k..  pás, dámám i výš. „Ten si najdu“, povídal, „Jak dlouho se hledá, pět minut?“ Vtipálek… Ale kdyby se tam někdo vydal, věřím, že by se dostal k velikému majetku, tam jich musí bejt…

„Když zhuntovanej, tak pořádně“, pravil syn Tomáš. První den se projel na kole, asi 70, pak si zahrál z buginy bleskovou devítku, druhý den hrál v našem flajtu snů. Ale zhuntovanej jsem byl já, z golfu se musím vždycky chvilku léčit, natož ze dvou.

Po druhém dnu se mi v restauraci donesla šeptanda, že by se někdo měl podívat na to, jestli se v jistém flajtu nešvindluje. Že hrávají furt spolu… A že by si měl třeba Roman Sotolář zahrát s někým jiným, aby se předvedl. Docela mě to mrzelo. Páni kontroloři, vy nehráváte pořád spolu? Mrkněte se na jeho výsledek z Ottensteinu! 88 ran, vyhrál jak na rány, tak na stejbly! O tři rány a o pět stejblů! Myslíte, že si při takové hře bude ubírat rány? Spíš si umím představit, že si někdo nevšimne a z osmičky udělá sedmičku, ale u bogey golfu to moc nejde… A že hrají pořád spolu? Skoro všichni si poroučejí celé flajty. Nicméně kdyby si chtěl někdo s Romanem zahrát, domluvte se s ním… nejlíp na jamkovku… včera dal jen jedno dablbogey!

A pokud máte obavy, jestli někdo hraje či nehraje fér, obecně platí, ozvěte se Milanovi Bučíkovi nebo mně, vidíte, že se s věcmi moc nepářeme a řeší se otevřeně. Šeptanda v hospodě je zbytečná.

Krásný den, těšte se na další turnaje, opalujte se, plavejte v jezerech, ve vodních nádržích a tocích a vůbec užívejte léto, než začnou deště, zatím je krásný!

Ivo Doušek

P.S. Fotek mám jen málo, připojím k jinému turnaji.