Zpráva ze Schönbornu

První návštěva hřiště, zvědavost, jaké opravdu bude, protože ho předcházela pověst jednoho z nejlepších a nejlépe udržovaných hřišť Rakouska, člena prestižní rakouské čtrnáctky „Leading Golf Courses Austria“.

Pověst nelhala, hřiště skutečně parádní, důstojné, celé ve velkém  zámeckém parku se staletými stromy, velmi tiché – ferveje jsou od sebe odděleny stromovým porostem. Rychlé greeny, cca 10, jemné patování, ale dalo se na to zvyknout, greeny byly férové. Několik natažených jamek, což na hřišti s délkou 6100 metrů ze žlutých ani jinak nejde. Občas voda – jezírka, coby pozůstatky kdysi určitě skvostného , ale dnes místy zanedbaného parku – ale do hry vstupovala voda jen snad na třech jamkách. Vodní překážky na samotném hřišti byly ve vzorném stavu. Občas delší přechod mezi jamkami.

Měli jsme longesty a nearesty. Longest na sedmičce, lehce do kopce stoupajícím pětiparu, ovládla známá dvojice Eva Bučíková – Laďa Tuček. Zejména  Laďův výkon byl ohromující – na jamce dlouhé 457 metrů mu do greenu zbylo 180 metrů! Odečtěte si to sami… mně vyšlo 277!

Nearesty jsem bez znalosti hřiště umístil na devátou jamku – tak, aby se daly rozdat odměny hned poté, co projdou všichni hráči první devítkou. Ukázalo se, že devítka je sice třípar, ale dost těžký, parů tam padlo hodně málo. Nicméně našli se borci – Olga Resová 3,80 a Milan Bučík dokonce jen 1,70 metru!

Odpoledne a večer mi chodily tisíce děkovných dopisů ( = telefonátů) za volbu  hřiště – takže příště se sem určitě zase vydáme. Jen to budeme muset posunout na úterý, protože v pondělí zámecká restaurace nepremáva – příště to už bude s obědem…

A ještě příhodička: když odejdete hrát a necháte si telefon a brýle na střeše auta, po hře je tam najdete… přinejmenším v Rakousku. Otestováno jedním z nás (redakce jméno zná, ale neprozradí…).

Ivo Doušek, ředitel turnaje