Zpráva z Poysdorfu

Přátelé, kdo nebyl v Poysdorfu, může litovat, ostatně jako pokaždé, když se někde sejdeme. Tentokrát úžasné počasí, těžké hřiště, jezdivé greeny, občas užší ferveje než bychom si ke své výkonnosti zasloužili. Zvláštní kapitolou byl vítr. To sice není chyba hřiště, ale škodil víc než ostatní překážky, nebo se na něj dalo hodně svést.

Nejvíc nás vítr školil na osmnáctce, kde jsme ke všemu měli longest. Kombinace větru, longestové nervozity a nádherného vyvýšeného odpaliště dělala divy.  V tom poli nalevo a v tom vinohradu napravo musí být míčků!  Jestli tam ten vítr bývá častěji (a asi jo), není se co divit, že pak startér prodává krásně vypulírované, v podstatě nové míčky 25 kusů za 8 či 10 euro. Co vím, tak nejvíc si užil jistý L.K. (nejmenuju!), čtyři provéčka v poli. A osmnáctku spousta hráčů škrtla nebo tam hrála vysoká čísla.

Ve výsledcích jsem si všiml ještě eagla Michala Hřičiště na jedničce – slušný start!

Při obědě náhodně vznikla debata, která s tímhle souvisí. Někdo se ohradil, že jiný hráč z jeho flajtu použil po drajvu do autu možnost zahrát v hracím poli blízko místa, kde míček v autu ležel, čtvrtou ránu – tedy nešel zpátky a nehrál třetí ránu, která by teoreticky dopadla někde v podobné vzdálenosti.

Tuto možnost v pravidlech naší tůry nemáme. Ale je to věc, kterou používá spousta pohodovějších tůr, včetně Golf Open s časopisem Golf, kterou většina z nás zná. Konzultoval jsem to hned z auta s Pepou Slezákem, šéfem té tůry a mezinárodním rozhodčím – potvrdil mi, že je to rozšířené, pohodovější, šetří to čas nejen tomu hráči, ale celému poli flajtů za ním. Nedává se to ale na mistrovské soutěže. Rychle prodiskutujeme, jestli to dáme do našich pravidel také. (Ovšem pozor, zatím to v nich není.)

Ztráty: nejsme už zdraví železného. Lehce řídnoucí startovní pole mě o tom přesvědčilo. Nevím všechno, ale: večer před hrou mi zavolal jistý Tomáš, že hrál ten den Šilheřky a po dvou ranách na jedničce se mu obnovily bolesti v operované kyčli a musel vzdát. V půl deváté ráno, když startovali první, mi přišla omluva od jistého Pavla, že včera ryl v zahrádce tak intenzivně, že… Pak při sklouznutí ve svahu na sedmičce (hledal cizí míček…) ujela jistému Liborovi noha, pootočil si koleno a při pádu narazil zadek. Koleno vrátil zpátky, ale hrát s tím nešlo. Na jedenáctce odešla jistému Radkovi záda… hrát s tím nešlo. Ten podle svých slov poprvé po dvaceti letech hry v Poysdorfu našel čas na krásné osprchování, počkal na parťáka Zbyňka /asi musel, byli jedním autem…/ a koukal na tenis na mobilu – parťák  došel, ale jeho karta se v recepci neobjevila – po dvou ranách na osmnáctce do levého autu roztrhal v náhlém návalu emocí skórkartu… (dovolil mi to zveřejnit, což s radostí činím). Příště tedy pozor na osudné jamky 7, 11 a 18, na rytí v zahradě den předem a na Šilheřky.

Ivo Doušek