Zpráva ředitele z Hrubé Borši a Sedinu
Zpráva ředitele turnaje – Hrubá Borša, Sedín
Máme za sebou další dvojici turnajů. Pro mě byly tentokrát zajímavější věci kolem než samotný průběh hry. Koukněte dozadu na pořádnou kuriozitu! Ale začít je potřeba odpředu, u výsledků, pak zkusím sepsat nějaké ty perličky a zajímavosti.
Boršu nás hrálo 37 + 13, na stejbly to šlo nejlíp Eleně Machátové 41 stb a Radkovi Jurčovi 38. Na rány byl nejlepší Láďa Trávníček 79 a Renata Volná s Machátovou 86 ran. Nearest nám dali společný, zase nejlepší Elena Machátová, longest Liba Trenzová a Zdeněk Valchář. Všem gratuluju.
Druhý den bylo vedro ještě palčivější – jo, i první den to peklo – trpělivě to snášelo 33 + 12 hráčů. Stableford 1. Jan Neštický 38 a Elena M. s 35 body., na rány Petr Vacula a Radek Jurča po 86 a i ženy byly dvě se stejným číslem 96 – Elena a Eva Bučíková. Nearesty Lea Bohuslavová 8,3 a Jurča 4,14 m, longest Helena Jadrníčková a Pavel Svobodník. Opět gratulace! Zejména Elen a Radek dominovali.
Před hrou v Borši za mnou přišel starší pán, představil se Chrpa nebo Hanták (nevím už, hráli spolu) a že jsou dva 75+ a v Čechách hrávají z modrých. Dovolil jsem jim to, i s pocitem, že do celkových výsledků tůry nezasahují – byli s náma poprvé. Recepce to prý umí vyladit. Jo, jednomu přidali asi 15 ran! Pak to spravil Vlastík Štefl podle pravidel, vyšlo to asi o pět ran víc, ne o patnáct, oba jsou ve výsledcích na STB, ale na rány se nevyskytují, protože hráli z jiných odpališť. V tabulce STB mají sice původní nepřepočtený počet ran, ale v pořadí STB je ten počet ran nadbytečný údaj, nikam nevstupuje, jen nejde odstranit. Tolik Vlastík Štefl.
Je to určitá cesta pro budoucnost – my hrajeme jen ze žlutých a kdo je krátký, postupně přestane chodit. Zhodnotíme a třeba rozšíříme o tuto možnost. Já sám se už dávno ucházím o to, abych mohl hrát z červených, a soutěž na rány si klidně odpustím.
Pak byl podvečer, mnozí ho strávili v teploučkých Seneckých jezerech. Nás spalo asi 12 v Cosmopolitanu, večer někteří vytáhli vlastní vína, zčásti předtím převařená v černých autech, a když došla desátá láhev, vytáhl Laďa Tuček kytaru a zpívalo se. Já o ten kulturní zážitek přišel, prokašlal jsem noc na pokoji, ráno vyřízenej jak žádost, ten den jsem dělal jen caddyho z buginy. Škoda, hřiště moc pěkný, stejně jako Borša.
V Sedinu došlo k velice kuriózní situaci. Povím to postupně, jak jsem se to dozvídal. Večer mi domů napsal Dalibor R., že ty čísla nejsou jeho, že tam v recepci opsali čísla Dušana Kyněry. Napsal jsem mu zprávu „jdu po tom“, zavolal Vlastíkovi a že on to spraví ráno. Načež napsal Dalimil „Udělej mi disk, vysvětlím.“ A za chvíli zavolal a vysvětlil: „Měli jsme hrát tři, těsně před startem se přidal čtvrtý hráč Michal Z. ze zadnějšího flajtu.“ (Upozorňuju, že jsem mu to – já, pisatel – výslovně dovolil, Michal je rychlý hráč.) Hoši už ale měli vyměněné karty a jak přišel Michal, něco pomotali, špatně se domluvili. Michal dostal Dalimilovu kartu, ale celou dobu do ní psal rány Dušana Kyněry. Zajímavé, že na to za 18 jamek nikdo nedošel. Nebo to bylo nějak jinak?
A nedošlo se na to ani při kontrole. Dalimil nehrál podle svých představ, tak podepsal svou kartu bez kontroly a už to nesli na recepci. Proto mi volal to „diskvalifikuj mě“. Podepsal nesprávný výsledek.
Podrobnosti jistě zůstanou záhadou. Poučení – hlídat sebe i ostatní v situacích, kdy je možné něco poplést.
Jinak tam mají krásný průzračný rybník, většina hráčů se v něm přinejmenším omočila.
Já jel v autě Ladi Tučka, museli jsme zpátky na hotel, Laďa tam ráno zapomněl tři krabice, v nichž přivezl z domu ty vína. Jaké překvapení – pohotoví hostinští už měli krabice zabudované ve svém vybavení. Jednu v lednici, dvě další ve skladě…
Pro tentokrát vše.
Ivo Doušek
P.S. Ještě ne: minule jsem pomlouval dámy, že si psaly na Longest přezdívky. Tehdy jsem odhadl, kdo to byla Šošina – trefil jsem se, ale kdo to byl Lenin, to jsem nedal. Už vím – Lenka Hošková. Leni, možná bychom ti mohli najít něco jiného, tohle je nerozluštitelné, na tebe mi to nesedí, Lenina rád nemám…
Ivo
