Začínáme 30.dubna v Poysdorfu

Milan mě požádal, abych napsal něco k našemu prvnímu turnaji 2024.

Milane, co tam mám psát? Něco pozitivního, předpokládám, abych neodradil případné zájemce.  No ale já toho moc nevím, pozitivního ani negativního. Nebyl jsem tam, komunikuju jen písemně a telefonicky.  A hřiště zná každej jako starý boty, jezdíme tam dvakrát ročně už nejmíň dvě stě let.

Ale něco málo přece jen vím. V těchto dnech tam byla nějaká velká akce, erifikace asi a další úpravy, dokonce bylo hřiště zavřené, což netušil Mirek Jandora, přijel tam a zjistil stav věcí, pak brblal na Facebooku, že mu to nikdo neřekl, start do jara nevyšel. Ale pro nás ostatní je to pozitivní, aspoň nebudou greeny čerstvě proděravěný, jak se nám poštěstilo myslím minule.

Fíčko nám zdražili jen o čtyři eura, to je taky v podstatě pozitivní zpráva, jinde zdražujou víc… na 43. Mají nás stejně jako Strawberry Tour, těch tam hrává kolem 160 za jeden den. To musí být maso.. určitě jsou preciznější než my, co se tempa, času na hledání apod. týče. Příklad si asi vzít nedokážeme, naše túra stárne a jak známo, starší lidé mají své vrtochy a zejména si málokdy nechají říct, třeba aby sami od sebe drželi tempo.

Říkáš, že mám napsat longest a nearest. S nearestem je to těžký. Dávám ho vždycky na čtvrtou jamku, to se jen skutálí seshora, dá se to hrát i patrem, jen je potřeba vystihnout sílu rány.  Raději bych to dal na dvojku, ale kdyby nám dali vlajku za bankr jako často, tak to není fér, protože tam taky většina z nás hrává na doběh. Na čtverce bankr před greenem není…  Na jiných tříparech na green nedostřelím, tak co bych sám sobě škodil?

Longest. To je, přátelé, v Poysdorfu nejlepší disciplína. Dávám ho na osmnáctku, tam je rána z nádherné výšky, jako z mrakodrapu, dušičce je ouzko, vlevo pole a vpravo vinice, samej aut, je to zábavný, ale jen pro ty, kdo se do toho proužku „mezi“ trefí. Holky si tohle vůbec neužijou, hrajou kdesi zespod.

Jednou dávno jsem dal longest na jedničku – tam je v takovém případě každej nervózní jak prase, vlevo je ta nepříjemná alej s autem… a vpravo keře a sousední fervej… vše často navštěvované… tak ti nevím. Jinam to dávat by bylo holé plýtvání těmito pěknými příležitostmi. Ještě to promyslím.

Ostatní jamky – nemám moc co povídat. Mám je rád všecky, s některýma bojuju kvůli délce, s jinýma kvůli jiným zádrhelům, je to celé zábavné, hlavně když je ve flajtu klid, ne nervozita. Může být i trošku veselo…

Výsledek se dostaví a jistě bude spravedlivě odrážet míru našehu úsilí a umu.

Ivo Doušek