Vrcholy z Adamstalu a Diamondu

Dnes by to vyšlo na detektivku, dokonce s několika vyvrcholeními. Zkusím zkrátit.

V Adamstalu lilo jako…, účastníci to budou dlouho pamatovat. Asi to bylo horší než na jaře v Haugschlagu, kde – no pamatujete. Tentokrát hráli všichni co tam přijeli, aspoň pár jamek. Předpověď dobrá, spousta nás nic než kraťasy, poprvé pršelo už v neděli k večeru,  na místní devítce Wallerbachu zmoklo speciální uskupení našich elitních borců –  veleflajt o šesti hráčích s jedním kedíkem. Prý to bylo v pohodě, jen moc míčků. Věřím.

Pak pršelo od rána, s malýma pauzama. První odstartovali v devět, pak déšť přešel v liják, stopli to a druhý start byl v 11. Pak se zas hned rozpršelo. Postupovalo se pomalu, při čekání každý promokl a zmrzl, někteří odpadli – my po 12 jamkách, zlomilo nás, když kolem projížděli na buginách ti, co to sbalili. My vzdali, jeli dál po jamkách a strhli lavinu dalších vzdání. Ale za námi se to tím pádem uvolnilo, všichni už šli rychle a 40 chlapů a 12 žen došlo celé hřiště, všechna čest. Něco přes 30 nás vzdalo.

První vrchol – nazvěme to Drobílek přežil

Na čtverce na odpališti není vidět na zleva přijíždějící buginy. Team Fiala – Drobílek najel do palebné dráhy nějakého možná nahluchlého hráče (bugina jedoucí zespod je určitě slyšet, asi to ještě chtěl stihnout) a dostali ránu zprava, naštěstí se to na břicho Radka Drobílka svezlo přes deštník, jinak by mu nepomohlo ani to, že, jak řekl, v tisícině vteřiny zaťal své trénované břišní svaly. Nám se o dva flajty později málem přihodilo totéž, je tam potřeba zlikvidovat nějaké křoví, aby se lidi viděli, navrhl jsem to pak majitelce Adamstalu.

Druhý vrchol – sleva 50%

Když jsme došli mokří dolů, dozvěděli jsme se, že máme všichni – podle seznamu těch, kdo zaplatili – slevu 50% na hru a buginu pro příští návštěvu. Seznam prý si schovají napořád, časové omezení neřekli. Platí to i pro ty, kdo došli celé hřiště. Dobrý. Dělají to tak u nás? Hm…

Nearest: žádal jsem Adamstal, aby ho dali na dvanáctku. Dali to na šestku. Na dvanáctce zahrál Ivan Melichar pět cenťáků od jamky! To by byl nearest! Tak to aspoň hlásím.

Pak jsme odjeli do Diamondu, nádherný bezmračný večer, měsíc, hvězdy, kytara, víno – vlastně bylo víno ženy i zpěv, přítomné ženy však k mému překvapení nezpívaly.

Omluvy: během akce mi (jakož i jindy) chodily omluvenky od hráčů, kteří nemohli přijet. Přitom bylo i ve startovce zase napsané, omluvy jen hřištím! Mně je vás třeba líto, když je to něco zdravotního, ale obecně mě to irituje,  vnímám to jen jako bordel ve startovce a v podstatě o tom nechci vědět. To je potřeba vyřídit s recepcí. Nejhorší když někdo napíše „omluv mě tam“. Zkuste si někdy pořádat turnaj a chodit do recepce s jobovkama, kdo jim zase nepřinese platbu za fíčko.

Třetí vrchol – zmatek total se startem na Diamondu

Stejně krásné bylo ráno. Ale čekala nás řada příkoří. To první bylo, že nám posunuli start o hodinu a dali nám to vědět až v neděli, kdy už to nebylo jak sdělit to těm, co nebyli v Adamstalu. Nepříjemné třeba pro ty, kdo vstávali v Brně kolem čtvrté hodiny ráno. Pak se začalo startovat, ale prastarý startér si náš turnaj vyložil jako skupinu (ne turnaj) a začal organizovat start po osmi místo po deseti minutách, tak jak se zde startují skupiny. Nevím, kdo mu to nakukal. Přitom mu muselo být jasné, že je to turnaj, měl startovku, na ní časy byly napsané a pak o hodinu posunuté, ale pořád jasně napsané. Nevím, jak si myslel, že se všichni dozvědí, že ty časy zkracuje. Postupovalo to mezi námi jako poplašná zvěst, hlavně na drajvinku,  všichni co se to dozvěděli chodili na start dřív, hromadili jsme se tam, naštvaní, my dostali kuriózní start v 11:04, hned na druhé jamce se trochu čekalo a na šestce, tříparu přes vodu, stály trvale dva až čtyři flajty. Pak se to naštěstí hýbalo a hráli jsme těsně pod pět hodin, včetně všech kopanců a chyb, které nás zdržovaly.

Místnímu manažerovi jsem tento zmatek dnes telefonicky dlouze „představil“ a čekám od něj vysvětlení, slíbil, že zítra napíše, jak to bylo, kdo to tomu prastarému startérovi a ještě staršímu maršálovi uložil – nebo jestli to byla startérova iniciativa.

Hra byla moc pěkná, hřiště je to ale dlouhý a ve vedru se to táhlo. Na konci čekal řízek, vlastně dva, pravděpodobně krůtí, vynikající. Po Adamstalu už druhý, doma tohle musím trvale zatajovat. Pro určitý revanš za  tu hodinu posunu nám připravili stůl s pár moučníky, nechci přemýšlet o tom, odkud je vylovili, ale pámbu zaplať za gesto.

Čtvrtý vrchol – výsledky.

Zapomněl jsem cosi důležitého na Adamstalu, výlet se nám o hodně prodloužil. I v Adamstalu byl už jako na potvoru krásný podvečer. Pak jsme se těsně před setměním blížili k Brnu a na serveru se začaly objevovat výsledky. První na stejbly – Ivan Melichar. 43! Hned jsem to rozklikl a nevěřil vlastním očím: tý vole, ígl na pětiparu! Přemýšleli jsme, z jaké dálky to musel trefit. „Ten musel dostat aspoň sedm stejblů!“ „Ne, šest…“

Pak  telefon, Drahoš. „Tý, Ivošu, já tam mám čísla, pary, co jsem nezahrál! A kontrolovali jsme to s Danielem a ono je to přehozený!“ Na Diamondu totiž před časem přehodili pořadí devítek a server ČGF to zjevně nechytil. Zavolal jsem našemu administrátorovi Vlastíkovi Šteflovi, právě ťukal hráče s písmenem T (měl už skoro všechny, píše to podle abecedy), ten se začal smát, že je to tak kouzelnej zmatek, že se ani nezlobí. Pak ještě řekl „právě jsem to všechno smazal, řekni že je to Apríl“. No, nebyl.

Pak už jen pošta se stížnostmi na ten startovní bor.. nepořádek, zmíněný telefonát s manažerem a několik dalších – a je to za námi. Věci, co nešly ovlivnit – déšť a ty starty – to trochu pokazily… vrchol sezóny s pár černýma tečkama.  Bude líp…

Ivo Doušek