Trocha nostalgie po finále

I když jsem letos do hry aktivně nezasáhl, velice rád jsem byl u toho. Tolik známých… sice nemáme všichni dohromady spolu až tak moc kromě golfu společného, ale čím víc tváří už umím přiřadit ke jménům z přihlášek a startovek, tím víc se se všemi dobře cítím.

Proto mi bylo velice líto, když se se mnou na konci té včerejší slávy Alenka Janíková loučila slovy „a přeju ti pěkné Vánoce…“ – protestoval jsem, že se snad do té doby třeba ještě uvidíme, ale ujistila mne, že asi ne… nepříjemná vteřinka poznání, že je to opravdu tak. Těžko se přenáším přes to, že to zase skončilo, že je na dlouhou dobu pauza a kdovíkdy všechny ty lidičky a koho z nich zase uvidím.

Pak jsme si s Milanem řekli „zase jeden rok za náma“, zasmáli jsme se tomu, vypadalo to, že by mohly být nějaké další.

Jaksi jsem se odtamtud nemohl trhnout. Asi je to pro ostatní lehčí, protože zítra, o víkendu či za týden hrají dál, žádný konec sezóny se nekoná. Ale už jsem za tím. Je to jen RSTM. Jedna z mnoha akcí. Pro mne ale trochu víc než jedna z mnoha…

Ivo Doušek