Slovo k Penati

 Slovo ředitele

Jsou za námi poslední dva zahraniční turnaje – dvoudenní Penati. Každý z účastníků ty dva dny nějak prožil, někomu se dařilo, někomu ne, někdo zmokl, někdo startoval později a prošel suchou nohou. Z mého pohledu dvakrát víc  než sto hráčů) to byla veliká morda. Ještě nikdy nás na Penati nehrálo víc než osmdesát, tentokrát jsme museli zvednout limit na 120 a ještě se hlásili náhradníci. Nakonec se to trochu setřepalo, ale přesto nás bylo jako nikdy.

Přes upozorňování, že se mají hlásit flajty co nejdřív, si řada z vás dala na čas, startovku jsem dělal v neděli a v pondělí dopo, to ještě chodily požadavky, po jejím zveřejnění (pondělí poledne) se ještě ozvalo pár kajícníků, že mi nenapsali a že jsem je rozdělil, že spolu jedou a startují tři hodiny od sebe. Odpoledne jsme vyrazili, v autě jsem řešil, aby někdo nemusel vstávat ve tři ráno, přesunul jsem je, ale stejně nedorazili, …

Skoro všecko se vyladilo, posuny, posuny… to nemá nikdo rád, holky v recepci nevědí, jestli smějí, volají mi… na nic. Pak se odhlásí tři hráči z prvního flajtu druhého dne, zbude tam jen jeden nešťastník, ten se dostaví, nikoho tam nemá, požádá druhý flajt, aby se rozdělili a vzali ho, ti ale řeknou, že hrají o prachy a musí spolu, nešťastník se naprdne, nepočká na třetí flajt, kde by mu asi vyhověli, řeší to v recepci, tam mu řeknou, aby počkal, až bude někdo chybět, on ale chvíli nikdo nechybí a turnaj přišel o dobrého hráče – odjezd.

První den se mi tolik nelíbil – v noci hodně pršelo, nechtěli pustit buginy, greenkeeper hlásil fervejový akvaplanink, měl jsem hrát v devět, to nešlo, počkat jsme museli až po posledním flajtu, to už nám buginy dali, ale šli jsme ve čtvrt na dvě. Víc než čtyři hodiny poposedávání v klubovně. Těžké složité greeny, hlavně na prvních jamkách, hodně jezdily, rychlost devět stop, dost vody a spousta bankrů, zas jednou nám dali společný nearest, to se nám děje přes všechna upozorňování, šli jsme pomalu v tempu posledního flajtu, ale stihli jsme před tmou. Odpoledne už bylo pěkně, k večeru krásně. Jo, a měl jsem příjemný flajt, doufám, že i všichni ostatní. Snažím se, když dělám startovky, dávat spolu lidi tak, aby si zahráli, i když třeba jako manželé mají dost rozdílné hendikepy – v tom množství se skoro pokaždé najde podobně složený pár. Taky sbírám, kdo s kým hrát nechce (s tím nebo tou, někdo napíše bez bab,… ). Nejlíp mi vyhovují nahlášené čtyřflajty, které nechtějí nic, jen hrát spolu, žádné další požadavky. Předem děkuju. No a občas mi někdo za složení flajtu a správný tee time donese flašku – není to potřeba, rád to dělám bez představy odměn (raději bílé…)  – můžu dnes o tomhle zažertovat, protože letos už žádnou startovku neskládám a do jara to všichni zapomenou…

Druhý den nebe vymydlený, krém padesátka, nemohli jsme se dočkat, dokonce jsme byli na startu o kus dřív než bylo potřeba, to je u mě totální výjimka, vždycky stíhám taktak. Ale startérka byla na startérku až nenormálně pěkná, tak se to čekání přežilo.

Z toho, jak se hrálo ostatním, toho moc nevím – my shledali, že greeny nejely tolik jako první den, pořád jsme nedohrávali. Legend je hlaďoučký, tvary bankrů jsou ulízané, estetické – jen jsou některé vyšší než nejvyšší čahouni z nás, o ženách nemluvě, doufám, že ty se bankrům vyhnuly, aspoň těm nejhlubším.

Hole in one mi nikdo nehlásil, zato nejmenovanou hráčku (Hanka J.) zasáhl míček do hlavy, dohrála, pak si ledovala čelo – na Legendu je několik slepých jamek a tam se to přihodilo. Musela to být prda, dostat do čela přes horizont. Přeju bezproblémové uzdravení.

Jedna z nejzábavnějších jamek – ostrovní osmnáctka – kupodivu zaznamenala jen sedm škrtnutých z té víc než stovky hráčů, zato dvě jedenáctky a řádku obdobných čísel. Tady vynikla Jana Hůrková, která přes závěrečnou devítku zahrála devadesát.

Obdivuhodný výkon podal Michal Hřičiště, který s námi moc často nehrává – nezahrál na žádné jamce vyšší číslo než pět, to značí, že na tom pověstném šestiparu zavěsil berdíka – vrchol stability výkonu, škoda, že nám to tak nejde všem. Já sám jsem si zahrál z červených – jsem krátký, někde bych nedohrával na ferveje, takhle je to příjemnější, po první ráně mám pocity, jaké mají ti delší, pak mě sice zas o moc přestřelí druhou ranou, ale to už tolik nebolí. Sice to  – hra z červených pro muže – odečte z výsledku cca sedm stejblbodů, ale to mě netrápí. Protože tůra stárne, možná ke hře z červených přikročí další hráči.

Přeju pěkný zbytek RSTM turnajů a ještě co nejdelší golfový podzim.

Ivo Doušek