První Föhrenwald a třetí Enzesfeld

Poprvé na Föhrenwaldu.

Zajímavé hřiště, v rovině, široké ferveje, dá se říct, že se tady člověk může porazit jen vlastníma silama.  Ve dvou místech veliká, asi deset metrů hluboká proláklina – revitalizovaná plocha po těžbě – asi písku. Tam dole tři jamky, plocha vyzdobená velikou pískovou plochou s ostrůvky stromků. Velké vedro – naštěstí se na pár místech dala načerpat voda (aspoň první flajty tam vodu měly. Podle toho, do jak velkých flašek se nabíralo, jsem jen doufal, že vyjde na všechny.

Před hrou nám startér řekl – nejezdit mezi bunkrem a greenem a mezi vodou a  greenem, a to ani s ručním trolejem. Nezvyklé… pro nás, oni to znají. Pár lidí dostalo sprdunk, že to nedodrželi.

Toho startéra, už pak v roli maršála, kterého viděl poprvé v životě si poslal – mám psát jméno? Ne, ale když se mě zeptáte, řeknu –  poslal pro pivo. A dostal ho! Podivil jsem se… ale v místech, kde ten dobrý člověk nejčastěji hraje, je to prý zvykem. Já bych se neodvážil.

Jídlo dobrý, posezení na terase taky, pak jsme se přesunuli do hotelu a dvěma dalším našim jsme tam zamluvili poslední pokoje, trochu vína, ale díky vedru, co bylo celý den, se šlo velice brzo spát. Naštěstí tam byla klimka, nastavil jsem si ji dost dolů a ráno, když jsem vylezl na chodbu, tak to byla rána jako facka, jak na té chodbě bylo vedro.

Já za ten den vypil čtyři velký radlery, osobák.

Potřetí na Enzesfeldu:

Tam už hřiště  všichni znají, zkrátím to na popis situací. Ta první – špatná předpověď na celý den a ráno prší. Senioři, dbalí svého zdraví, odpadávají už od minulého večera jako hrušky. Celkem devět, většinou klasické zprávy, že najednou vyvstaly pracovní problémy. V devět ani kapka, a tak to zůstalo. Zprávy o počasí je potřeba brát s rezervou.

Klasicky špatný rozjezd, první tři jamky dělaly našemu flajtu značné potíže. A to byl na druhé nearest a na třetí longest. Dvojka neobyčejně krátká, jen sto metrů, ale před greenem samý bankr a písek po dešti jako beton. Dosáhli jsme pozoruhodného rozptylu čísel. A longest na trojce – odpal z ohromné výšky, a když to letí tak daleko, dokáže to ke konci zakličkovat, že? Daleko před náma, dokonale férvej mitte,  dvě zapíchnuté značky těsně vedle sebe – manželé Pecákovi. Ona o fous před ním, jak mi při obědě hlásila. A tak to kupodivu zůstalo.

Opět platilo, že se člověk nejlíp porazí sám. Můžu potvrdit – zbabělá rána k vodě a další do ní… lepší to do ní dát hned tou první…

Oběd – rozmazlovali nás: výběr ze dvou polívek a ze tří hlavních jídel.  Opět radler… a to je všechno.

Tak za pár v Adamstalu a na Diamondu!

Ivo Doušek