Postřehy z Podunajské nížiny

Ahoj vážení případní čtenáři,

jsou za námi další dva turnaje, dva horké letní dny na Slovensku. V pondělí jsme hráli v Báči hřiště Welten, řada z nás spala přímo v zámečku, v němž je klubovna a celý provoz klubu. Ti, co tam spali už od neděle, se od manažera dozvěděli, že už dva roky se klub stará o hřiště sám, a prosperuje. Hřiště podle toho vypadalo, velmi dobrý stav fervejí, i daleko od nich vysekané semirafy, pohoda. Odpovídaly tomu i výsledky řady hráčů, byly nadprůměrné, spousta borců si hendikepově pomohla (nemůžu jen napsat zlepšila, teď je to složitý a nezávisí to na jednom výkonu, kdosi zahrál 36 stejblů a HCP se mu o 0,3 zhoršil, zjevně mu vypadl nějaký předchozí skvělý výsledek).

A taky se tam výborně jedlo, nejen turnajové menu, ale večeře ve slovenském stylu. Teď mluvím za těch dvacet, co spali v zámečku, ostatní taky jistě nestrádali, na Slovensku se jí dobře. A ještě – zájmová skupina se byla podívat, jak vypadá Dunaj u Šamorína, podle mapy je tam místo, kde je široký dva kiláky. Parádní! A i sama Podunajská nížina je mocná – to doma nemáme, kilometry a kilometry dokonale ploché krajiny, s kukuřicí, slunečnicemi, vinicemi…

Hrubá Borša byla stejně dobrá, co se stavu hřiště týče, tam je hřiště výborný vždycky (majitelé jsou nebo byli dodavatelé trávníků na velké plochy, myslím že i k dálnicím atd., mají za sebou ty pověstný léta dřiny a je to poznat) jen bylo větší horko, bylo tam víc překážek, bunkerů, rafů, vody – prostě těžší a delší hřiště. Navíc příliš nedbali mé žádosti o lehké pin pozice, nacházeli jsme vlajky i za bunkery nebo v krajích greenů. Výsledky tomu všemu odpovídaly, v průměru jsme takových výkonů jako v pondělí nedosáhli. Vynikl Radek Jurča s 81 ranama, všem dost utekl.

Nicméně místní vodní plochy byly do modra a pěkně průhledné, na některých měli své čluny obyvatelé nových domů na protějších březích, těch domů tam raketově přibývá. Ještě nedávno jich bylo pár, jako not na buben, teď se to parádně zaplňuje. I klubovna je přepychová, a jak jsem se dozvěděl, o hru tam je velký zájem. Bohužel je to vede ke zkrácení startovního intervalu na devět minut. Podle manažerky hřiště paní Munkové s tím nemají problém, ale my jsme ho měli, od druhé jamky, což je bohužel hned třípar, jsme stále naráželi na předchozí flajt, čekali, odpálili, čekali na green a tak furt.  Oni samozřejmě taky. Šli jsme pět hodin (v půli startovky) a ti na konci pět a půl. Pro případný další turnaj po devíti minutách bych tam dal určitě flajty po třech. I profíci na PGA chodí někdy po  11 minutách, zrovna minulý týden.

Jinak dobrý! Těším se na další turnaje této zhuštěné sezóny – kéž je všechny budeme moct odehrát! Tak golfu zdar, koronáčovi zmar!

Ivo Doušek