Opět po roce na Penati

Přátelé,

zažili jsme krásný turnaj, kdo nejel, pochybil, kdo  vzdal kvůli počasí, pochybil ještě víc, a ti, co nepřijeli a neodhlásili se v recepci, mají černou tečku.  Pak se neví, přijde – nepřijde, čeká se na něj na startu…

Ani nekáplo!

Po té silně špatné předpovědi, která kupodivu naše řady nerozvrátila natolik, jak jsem čekal, se počasí sebralo a nad Penati žádné srážky neseslalo. Jako většina přihlášených jsem sledoval předpověď každou chvíli, v pondělí odpoledne snad co hodina, ale bezdešťová předpověď se ukázala až v úterý ráno.

Ještě cestou z Brna ležel mrak na každém kopečku, ale pak už jen dobrý a v poledne vylezlo i slunko.

Hráli jsme Heritage, po několika letech, kdy jsme hráli dokola Legend. Kdysi když Penati začínalou dozvěděl jsem se, že ty hřiště mají být něco jako nebe a peklo, Legend americký líbivě uhlazený styl s měkkými liniemi a pořádkem až hluboko do lesa kolem, zatímco Heritage styl skotský, kolem fervejí zarostlo, tam se nehraje a kdo to zkusí, o míček přijde, bunkery s límci atd. Někteří z nás k němu proto dopředu něli výhrady, ale ukázalo se, že platí slova místního manažera Rada Holečky, že Heritage je zajímavější a není těžší.  Pak mi to v hospodě potvrdil Luboš Kucián.

Ano, bunkery měly střapaté límce, ale bylo jich míň než na Legendu, rafy kolem fervejí taky moc nezlobily. Jen nebyly freveje pro některé hráče dost široké. Z flajtu před námi se sem tam ozývalo „Tak široká fervej a zase do stromu, kur..“ a podobně.

Škoda, že jsme dali nearest na špatnou jamku, na dvanáctku. Moc se mi líbí zdejší čtvrtá jamka, třípar z kopce, vlevo a vpravo bunker, ale přímá cesta na green je bez překážek. A představte si, Alena Janíková tady zahrála eso, hole in one! Když s tou zprávou holky došly do restaurace, vzbudilo to pozdvižení a následoval hromadný přípitek. Gratuluju ještě jednou, nepamatuju, jestli jsme tuto radost na našich turnajích už někdy zažili.

Asi jsem se při domlouvání turnaje nevyjádřil přesně, ale nearest nám zase udělali společný, tak jak se nám leckde děje, hlavně v Rakousku. Zdeněk Valchář pozoruhodných pětačtyřicet cenťáků, to je skoro v jamce.  Laďa Tuček dal longest, tu ránu jsem viděl zblízka odletět, ale dopad byl hodně mimo mých zrakových schopností. A holky se zapsaly dvě, že měly stejnou vzdálenost (Bobina Žůrková a Ivona Stuchlíková). Gratulace všem!

Amen corner hřiště (podle Rada Holečky) jsou jamky 7 – 9. Sedmička je třípar, před greenem po celé šířce bunkery, ty vlevo s hodně střapatým a vysokým límcem. To ještě šlo. Osmička byla těžší, muselo se přestřelit slušně velké jezero, green těsně za nim, z mého flajtu dva škrtli jamku po dvou míčkách ve vodě.

Pak jsme si stoupli na deváté odpaliště, kde už slušně zuřil předchozí flajt (ten s tím stromem).  Jamka dělá veliký oblouk kolem jezera, pravý dog leg, spíš půlkruh. V dopadové zóně drajvu stála dvojice, nebudu jmenovat, a čekala na předlouhou ránu přes jezero na green, na který jejich předchůdci pořád ne a ne dojít.  Pak se hoši vyřádili, jak dopadli nevím (jeden škrtal), pak začali hrát ti, co tak dlouho čekali, a mr., voda. Samozřejmě. Pak jsme se do toho pustili my a nějaké vody přibyly. Je to sice pětipar, ale mou desítku s jen jednou vodou si na nástěnku nedám. Celkově tady bylo 11 výsledků 10 a víc a dvanáct devítek. Krizovka.

Pak jsme seděli v restauraci a Laďa Novotný povídá: „Čtyři balóny ve vodě, psal jsem 13, to je asi rekord!“ A odvedle se ozval Aťa Sedláček: „Není, já mám 14!“

Ani na druhé půlce to nebylo zadarmo, ale většina jamek je velmi dobře průchodných.

Hrála s námi poprvé paní Edita Rozacká, její první turnaj vůbec a rovnou na Heritage – a prošla všechny jamky, nic neškrtla! Gratuluju!

Pak jsme přespali  v silné sestavě jednoho flajtu u Ladi Tučka v Hruškách a druhý den se vrátili na Legend. Já s potlučeným kolenem z pádu, když jsem se v noci vyšel  od vína podívat  na hvězdy – kulhal jsem ještě víc než obvykle. Spontánně jsme se rozhodli hrát z červených, ať máme nezvyklé hřiště.  Zajímavé! Moc ran nám to sice neubralo, v průměru osm, ale ta pohoda!  Žádné šponování, člověk sice dělá obvyklé chyby jako ze žlutých, míčky do lesa nebo mimo směr, ale i těm dlouhým, co tam byli, se to velice líbilo. Legend je o hodně hladší, všechny tvary, a nejde tady ztratit míček, i daleko v lese je ho vidět.

Kdesi vzadu v hlavě se mi usídlila myšlenka, udělat někdy příště dvoudeňák Penati Penati – obě hřiště ve dvou dnech. Rado říkal, že ubytování ve vilkách na druhé straně toho proslulého jezera s 13 a 14 mají dost, a i v okolí se jistě najde.

Něco jsem vynechal? Určitě! Každý flajt by mohl napsat svou story! Měli bychom si urychleně udělat fejsbukovou adresu, ať na ni můžeme psát všichni. Vlastně – jak to, že ji dávno nemáme? Zeptal jsem se syna Toma a už se na tom pracuje!

Ivo Doušek