Nejen golfové zážitky z Weitry a Ottensteinu

Přátelé,

nebudu lhát – jen pravdu a hodně zkráceně.

Když jsem se před pár hodinami vrátil z posledního dvoudeňáku, měl jsem pocit, že se vracím domů nejmíň po týdnu, prezentoval jsem ten pocit i v autě. Tentokrát dost dlouhá štrapác v autě, cíle byly až v rožku Rakouska pod Haugschlagem.

Nesmírně dávno… jsem byl unesen za nedělního poledne před rodinným obědem do místa, odkud startovala naše trojice, tam napřed přítel Ladislav servíroval kuře a la kachna, byli jsme na to tři, předtím krémová polévka, potom koláčky (ty možná nepekl, ale jako by ano, tak byly dobrý). Very good start.

Pak pár hodin jízdy, ve Weitře jsme nasedli na dvě buginy a projeli si hřiště, bez holí, přítel Vladimír konstatoval, že už na to jdeme poloprofesionálně – prohlídka hřiště den předem… změnil jsem longest z pětky na čtverku, na pětce hrozilo, že by to nějaký trouba přehrál až do rafu a nadával mi… Pak fritátovka a šulánky s mákem, radler – weitřanská klasika. Pak pěkný večírek… až už docházela řeč, vytáhl přítel Ladislav kytaru, vydrželi jsme při jeho a pak i opatrném společném zpěvu skoro do druhého dne.

Ráno bezvadná snídaně, venku krutna, ale postupně se trochu oteplilo. Rozehřátí těm, co nejeli na bugině, poskytl strmý výstup jedničkou a pak i dvojkou. Na pětce skutečně spoluhrající přítel Dušan skončil až jen kousek od toho rafu, ještě že jsme to přeložili. To byla ta jamka s rybníčkem, náš jinak bezchybný flajt v něm zanechal čtyři, vesměs hodnotné balónky různých barev, a žbluňknout jsme to slyšeli i za náma, včetně jakéhosi slovního komentáře.

Na konci rundy RAUT – překvapení, které mi manažer prozradil už ráno, ale moc jsem nevěřil… varoval jsem ho i kuchaře před jedlíky, co si dokážou na rautu užít, řekl mi, že to budou dodávat postupně, ale myslím museli posledním flajtům něco málo přidělávat. Vynikající, polívka, salátový stůl, vepřo knedlo zelo, na doražení nosili zmrzku se šlehačkou. Nekecám. Dobře se po tom spočinulo na pokoji.

Večer polívka s knedlíčkem a smažák a la Rakousko (ale asi mají české kuchaře, podobal se českým smažákům). Druhý večírek byl ve větším obsazení, možná až dvacet, víno donesli skoro všichni, takže jsme museli vydržet zas až skoro do dalšího dne… do zpěvu se zapojilo víc hlasů, moc pěkně hrál i polorocker přítel Ivo… přítel Michal zpíval celkem vehementně a ráno se pro zhoršený kašel odhlásil z turnaje… bylo to pěkný.

Ottenstein ještě větší kosa, a patovací green, který dával tušit, že to bude jako zrcadlo. Startér mi jen tak mezi řečí pověděl, že jejich nový headgreenkeeper rád vrtá ty nejtěžší pozice. Psal jsem týden před turnajem manažerovi o lehké… ale… první vlajka nebyla z odpaliště vůbec vidět (jindy bývá), byla silně v rožku greenu. To ale nebyla největší hrozba té jedničky, podle výsledků jsem pochopil, že hodně ran přidala levá voda. Taky nervozita, příliš mnoho očí (startér)…

Hodnocení hřišť přenechávám Milanovi, jen podotknu, že považuju soutěž nearest za hodnotnější a zajímavější než longest: ten vyhrály oba dny stejné osoby, co vyhrávají často, zatímco na nearestu můžete čekat kohokoli, dostřelí tam skoro všichni a hra náhody přináší mnohá překvapení. Ze svého pohledu krátkého hráče bych raději dával dva tři nearesty a longest vynechal, zkusím to prosadit příští rok.

Někteří se potrápili, jiným to šlo, někdo to měl půl napůl, druhá půle byla pro většinu lehčí.

Následoval obídek, byla nabídnuta polévka, dokonce asi čtyři na výběr, ty ale nebyly v ceně turnaje, na což jsme přišli až při placené radlerů. Ale řízek, že se to nedalo sníst (výjimka přítel Ladislav), správně nakyslý bramborový salát opět a la Rakousko, to v ceně bylo, good. Jedli jsme v restauraci několikrát oceněné jako nejlepší rakouská golfová…

Stálo to za tu štrapác? Mně definitivně ano.

Ivo D.