Návod jak nehrát na Kaskádě

Berte to jako trochu odlehčené povídání od zkušeného (ale dnes už trochu kratšího) supermasterseniora Iva Douška.
Hodně z vás Kaskádu dobře zná.

Každopádně od vás očekáváme určitou golfovou odolnost a ne to, že byste se po přečtení tohoto povídání dali třeba na jiný sport nebo nedej bože  do Brna nepřijeli.

Milan Bučík 

Tady to máte:

„Varování – dobře si rozmyslete, jestli se skutečně ucházet o místečko v tlačenici 120 šťastných, co se vejdou do startovní listiny.

Doslechl jsem se, že se hraje železo-dřevo. Smrtelná kombinace, skoro tak obtížná, jako ještě smrtelnější kámen-dřevo..

Posuďte sami:

Železná:

Jednička – mnoho hráčů hraje doleva do lesíka, někteří dostřelí až na devátou fervej. Vpravo je to klasický šlajs do pravého lesíka. Navíc na vás čučí další flajt… No a green je za bankrama, nic moc.

Dvojka – nesmirně obtížná jamka. Dlouzí dostřelí dobře mířenou první ranou do rybníčka vpravo u ferveje, kratší borci doprava mezi stromy. Další ránu nahoru ke greenu taky nazvládne jen tak každej. Nedostřelíš – uteče dolů. Přestřelíš, schová se v rafu. A co já už zažil při patování na tom hrbatým skloněným a většinou naleštěným greenu!

Trojka. Tam jsem jednou hrál třináct – podotýkám třípar! Dali jamku do svahu v horní čászi greenu, míčky jezdily až dolů pod green. Měl jsem tu smolu, že jsem hrál první, a ta potvůrka mi asi pětkrát sjela k nohoum pod green. Ostatní se smáli a za náma stály snad tři flajty.

Čtverka konečně oddych, ale jen pro tu menšinu, co trefí fervej.  Ostatní trefují šlajsem fervej pětky, leváci šlajsují do levého svahu, někdo zasáhne bankr v půlce. Nejhorší je přestřelit green, za ním je dlouhý prudký svah. A bankr před greenem – tam byl už stan každej. Já vím, ty raděj hraješ hodně doleva jako posledně, ale to taky není vono.

Pětka: konečně široká, hraje se do kopce, bezpečnější druhá či další rána do greenu, jen ten green je hodně hlubokej a jezdivej.

Šestá – největší zálud je, že se fervej jeví jako rovná, ale to se jen jeví, táhne to doprava, i když zrovna nezašlajsuješ. Pak ty hrozný bankry, z ferveje není vidět, jestli je vlajka za nima nebo tak vpravo, že se na ni dá hrát.

Sedmičku miluju, tedy pokud se trefím do toho úzkého hrdla na levé straně před greenem. Ale je tam zase i hodně jiných variant, jak hrát drajv: stane se, že krátký šlajs skončí v lesíku vpravo,ten nenajdeš, nebo obří bankr před greenem vpravo, či menší ale hlubší vedle greenu vlevo.

Osmička je ďábelsky dlouhej čtyřpar. Drajvy končívají na ferveji, už dlouho jsem neviděl, že by někdo zahrál šlajs do obřího svahu vpravo, ale dle počtu pravděpodobnosti to pár z nás potká. Doleva mezi stromy  hraje málokdo. Pak už jen rovně.

Odpal devítky je impozantní, hrdinská rána míří zásadně mimo fervej doprava, to jsou pokusy přehodit to až daleko za roh na fervej. To je dopřáno nemnohým. Často to končí hrou z nepřehledného řídkého lesíky nad fervejí, jsou dokumentovány i případy, že hráč takto postupoval nahoře až ke greenu a fervej vůbec nenavštívil. Doleva zase kupodivu hraje málokdo.

Dřevěná – budu stručnější.

Jednička je jak pravítko. Škodí pravý svah, tam už jsme byli všichni, a bankr u greenu, tam bývám někdy já. Těžké patování,  bombírovaný green, slabší povahy vyčerpané z železné devítky by ty paty mohly nazvat neregulérně obtížné.

Dvojka je krásná, jen je potřeba nehrát doleva, raf a bankry, ani doprava, bankr a za nim taky raf. Rovně projde nepatrná množina seniorů.

Třetí je krásná. Je třeba drajvovat na levou stranu ferveje, jinak číhá vpravo rafový svah, případně bankry, dva za sebou.

Čtvrtá je kopií dvojky, s podobnými problém, jen není tak dlouhá.

Pátou zase miluju, jeko vedle sedmičku: zas je to třípar z výšky, a i když na green nedopálím, ani kdybych ze střevíců vypadl, líbí se mi. Ovšem nesprávných a nedoporučeníhodných variant drajvu je i tady nespočet, za ty roky jsem viděl všechny – mnohokrát.

Šestka – tady mnozí drajvují kupodivu doleva, na kopec či do svahu. Ti, co se nebojí, se snaží přestřelit bankry, do kterých já nedohraju ani z dámských, tady mám výhodu bezpečné první, o to nebezpečnější je rána druhá. U greenu je potřeba přemýšlet dopředu – bankry, sklony – ani green není zadarmo.

Sedmička, třípar, taky z výšky, ale tady to rád nemám. Dřív jsem dohrál do vody před green, tak jsem si navykl defenzivní seniorskou taktiku hrát před vodu. Párkrát  jsem pak druhou dal do vody a hrál ze stejného místa už čtvrtou ránu… na tříparu. Naprd pocit. Tady se dá zahrát i dvanáct, ale to se musíš trefit několikrát do levého autu. Prý to jde. Jo a green je všechno jen ne rovný – nakloněná rovina, víc nakloněná než rovná.

Ani na osmé nenastává vytoužený oddych. Voda vlevo,voda vpravo, mezi tím proužek ferveje, následuje zatáčka a ještě je to kus. Bankry tentokrát trochu stranou dění. Míček jezdí na greenu neobyčejně daleko, což z povdené rány mnohdy dělá ránu nepovedenou.

Posledních pár míčků si nech na devítku. Mizívají v potůčku vlevo nebo v jeho okolí v rafu po kolena, na ferveji je naopak celkem bezpečno a široko, pokud se vyhneš velkému bankru – ale tam míří jen grýnhorni. S další ranou je to ošemetnější, zas klasické vlevo voda, vpravo voda. Sem jsem myslel ty míčky.

Kam dát longest? Dobrý výběr, železo osmička, dřevo jednička, pětka, ale i dvojka nebo čtyřka by šla.  Nearest kamkoli, nedostřelím na žádné. Nejdůstojnější na dřevěné sedmičce, nejsnadnější na trojce  železné.

Váš Ivo Doušek “