Mnich a Haugschlag – pod nadvládou Honzy Šimka

Po mnoha letech se zlomilo prokletí, které nám vždycky na dvouturnaj Mnich + Haugschlag nachystalo počasí: tentokrát byly dva dny jako vymalované.  Jedním z příjemných následků bylo, že na pondělní Mnich přijeli téměř všichni přihlášení. Mnich byl v dobré kondici, nechci říct v lepší než jindy, protože tady bývá hřiště pěkné vždycky.  Jen greeny byly o dost pomalejší než předtím na Kaskádě. Pro ty, kdo mezitím nevzali hůl do ruky, aby nabrali psychických sil po těch útrapách, to chvilku trvalo, než se s tím srovnali.  Nejlepší tři muži zahráli shodně po dvou birdie, krása, byly z toho pěkné nízké součty 83 (Bědroň a Šimek), 84 Maňas. Nejlepší ženy hrály 97 (Kučerová, Hůrková).

Longest byl na dlouhém úzkém čtyřparu jamky devět, nejdelší byl Mirek Máslo, ženskou kategorii vyhrála Jana Hůrková. Nearest jsem se snažil dát na jamku, kterou dostřelí všichni – na desítku u klubovny. Chlapi trefovali, ale u žen nebyl ani jeden zápis. Tak mi poraďte, kam to příště dát! Z mužů byl nejblíž Honza Šimek, dříve domorodec, který teď bydlí v Praze – 274 cm. Tam bude potíž s předáním láhve, druhý den si ji na stole před recepcí nevyzvedl a jindy s námi nehrává. Pro Mirka Másla beru cenu na Kořenec.

Haugschlag měl greeny o dost rychlejší, někomu to vyhovovalo, někomu ne, celé hřiště bylo v kondici a stejně jako na Mnichu i tady byla moc hezká jarní příroda. Bohužel odpadla řada hráčů, už to bylo horší než den předtím. Únava, pracovní a jiné povinnosti… Trochu jsme museli hýbat se startovkou.  (Osobní vsuvka – i mně nějak došly síly, Haugschlag mám rád a chtěl jsem si to vychutnat, ale hřiště si většinou vychutnávalo mne, včetně dvou vod na ostrovní jamce, tak jsem měl aspoň tu přírodu.) Opět padaly hodnotné výkony, Honza Šimek překrásných 79, málem samé pary, utekl o pět ran dvojici  Tuček Remunda a ostatním ještě o víc. Mezi ženami zahrála Oli Resová 88, Eva Bučíková jen o ránu víc, pak už zase byla větší mezera. Oba vítězové zahráli 39 stejblů, velká gratulace.

A ještě Šimek: na nearestu na ostrovní třináctce byl dlouho jeho zápis 297, až pak přišel Drahoš Juřena a dal to 177 cm od vlajky. Pěkné. Ženský nearest se nejlíp povedl Janě Haluskové, 855 cm. Na longestu žen vedla Jana Hůrková a překonala ji Eva Bučíková, mužský longest zaznamenal čtyři zápisy, Maňas, Remunda, Koval – a nakonec se smál zase Šimek.

Ze společnosti: připravili jsme s pořadateli překvápko, o kterém nikdo z hráčů dopředu nevěděl: v půlce hry čekala na hráče u klubovny svačina, které tady říkají Halfway. Jednoduchá, ale všichni (všichni, kteří ji neminuli) ji ocenili. A po hře byl řízek překvapivých rozměrů, velký skoro přes celý talíř, a nebyl to do tenka rozklepaný vínršnicl, ale pořádný český řízek. K tomu vedle miska bramborového salátu, opět pořádná dávka. Tohle by se ze startovného celé neutáhlo, organizátoři se s námi o náklady na jídlo podělili. Abych jen nechválil, v ceně toho menu byl – nealko nápoj. K řízku – škoda. Ale pro většinu byl oběd po hře vyvrcholením toho dvoudenního výletu, málokdo spěchal pryč.

Ti, kdo nedostali ceny za nearest a longest, hlaste se na idousek@volny.cz, vezmu na Kořenec, pokud tam pojedete.

Ivo Doušek