Mnich a Haugschlag každý zvlášť

Ahoj vážení,

je za námi jeden z exkluzivních dvojturnajů. Spousta hráčů, spousta dojmů, věřím, že většinou přetrvaly ty dobré, i když jsme si trošku zažili.  Ty dva dny je potřeba hodnotit (nebo spíš pozorovat, do hodnocení se moc hluboko nepouštím) každý zvlášť. Takže co jsem pozoroval:

Mnich

Předpověď bohužel vyšla dost přesně, pršelo asi do jedné, i když s pauzičkou – první flajty hrály vlastně celou dobu v dešti, jen to nebyl nějaký duši devastující liják. Chčije a chčije, řekl by pan Kemr, kdyby to hrál s námi. Nebo Tento způsob léta zdá se mi býti poněkud nešťastným, to zase z jiné klasiky. Hřiště ale výborné, díky letošní závlaze snad špatná hřiště nejsou a Mnich byl bezvadný, jen tu a tam trochu užší pro náš občas rozmáchlý styl. Radosti byly i mimo hřiště – ohromně usměvavá recepční před a po hře, a ještě o chviličku později  (v mém případě) jídlo, co miluju od školky – dukátové buchtičky.  U nich jsem rozmrzl a roztál i psychicky.

Kouknul jsem trošku do výsledků a spatřil věc u seniorů nevídanou – vítězný František Vilímovský (škoda že nevím, který to je, znám vás velkou většinu) zahájil hru jako TW: par, par, berdiík a eagle! Ígl na tom klesajícím pětiparu, 443m. Paráda.  Pak už se trochu uklidnil, ale celkově 83 ran, 39 stejblů při hendikepu 11 a startu v prvním flajtu, co hrál nejdýl v dešti – klobouček dolů! A on je to prosím už mastersenior, ne nějakej postaršenej junior! Vyhrál na rány o pět!

Mezi dámami byl souboj na rány těsný, dvě měly 99 a dvě 101, paráda.  Na stejbly opět první Renata Volná, tu už jsem chválil už minule, ta je jistota sama, vyhrává celé jaro a asi i předtím, to už ovšem nepamatuju.

Haugschlag

Konečně výjimka v naší dlouhé řadě dešťivých Haugschlagů.  Slunko, ale docela kosa, na golf příjemné. Hřiště – přišli jsme nahoru a tam cedulka Green speed 10,5. Uff! Ale to bylo na tu jinou osmnáctku, na našem prvním týčku byla cedule Green speed 9,5. No, i to stačilo, greeny jezdily náramně. A mají je krásně vyrovnané a vyleštěné, vedly přesně, nelhaly, dalo se spolehnout, že neuhnou. Díky slunku bylo pěkně barevno, s totální převahou zelené.

Znáte tu první jamku, jak vede dolů a pak kamsi daleko nahoru, co tam není vidět, 358 metrů? Tam jsme nebyli ani jeden na ferveji, startér si jistě musel něco pomyslet. Píšu to proto, že jsem se koukl do výsledků a vidím – Blanka Dědečková 3, berdík! To je paní, která s námi myslím hrála poprvé, má HCP 4 a namazala si naše nejlepší borce na chleba, zahrála 78, o dvě rány líp než Luboš Sedlák. Ovšem i ten Luboš a ještě i Zdeněk Škopík tam dali birdie, taky skončili první dva na rány – 80 a 86 ran – Lubo, krásný, rozdíl několika parníků! Třetí na rány Pavel Pniak, který mi před turnajem řekl, že nechce nechat zapsat svůj výsledek, protože je zraněný a musí hrát z levé nohy: ZŘEJMĚ TO Z TÉ LEVÉ TAKY JDE, že Pavle?

I on dal svého berdíka, na dlouhé stoupající sedmnáctce, a o jamku předtím si ho dal Zbyněk Fiala. Další co jsem zaznamenal byl pozoruhodný birdie na sedmé jamce, dala ho subtilní dáma Jana Hůrková (borec!) a na dvojce Radek Jurča, ten pokřik jsme slyšeli, hrál za námi. Ostatním se omlouvám, neprocházel jsem všechny výsledky.

O rychlosti hry

Hráli jsme někde těsně před půlkou pole a až na jeden zádrhel na začátku se to hýbalo dobře, šli jsme asi 4:45, proto mi bylo líto nejmenovaného hráče, který hrál v předposledním flajtu a opustil hru po devítce, že pořád stáli. Já nemám moc co mluvit ostatním do tempa hry, protože jezdím na bugině a můžu co se tempa týče hrát v prvním flajtu, takže čekávám vždycky, ale přesto to učiním: už od předních flajtů se často stojí a dozadu se hra prodlužuje.  Někdy jsou největší zeměměřiči hned ve druhém flajtu a celé pole pak za nimi trpí… jindy se to roztrhne víc vzadu. Ale přátelé, není to potřeba!

Apeluju na ty, co nehrají ready golf, na ty, co se nepřipravují na ránu, když hraje spoluhráč, na ty, co zapisují výsledek u greenu nebo dokonce před greenem (následující flajt to vidí a štve je to), na ty, co dlouho stojí nad ranou, dají dva prošvihy  a pak si jdou vyměnit hůl, a nejvíc na ty, co dlouho vyměřují při patování. Je statisticky dokázáno, že je úplně jedno, jak dlouho si promýšlíte dlouhý pat (stejně ho nedáte…). Nemyslím to zle, ale povšimněte si, že jsou rychlejší hráči a pomalejší hráči, ideál by byl mít v turnaji samé rychlejší. Tím nemyslím samotný pohyb, chůzi, tam problém nevidím, než jiní odehrají, vždycky člověk ke svému míčku dojde, případně nechá hrát jiného.

Ještě k délce ran – my nejkratší jsme zase na Haugschlagu nedostřelovali na fervej a raf před ní byl vysoký, těžko se z toho dalo zahrát. Na Mnichu byl terén před fervejí o mnoho hratelnější.

Mějte se krásně, těšte se ze svých ran, zapomínejte na ty méně trefené – to jde vcelku rychle, za měsíc si na výsledek turnaje zaručeně nevzpomenete.

Nejpozději na Borši se uvidíme!

Ivo