Mírně klamavá reklama na „birdie“ kraťasy

Strávil jsem ve svém oblíbeném Haugschlagu dva golfové dny a docela jsem si to užíval. Po oba dny jsem měl ve flajtu příjemné společníky a hodně jsme se všichni bavili. Nekecalo se příliš, aby to nerozptylovalo, nerušili jsme se navzájem, hráči byli ohleduplní a zkušení a bylo docela veselo.
V Haugschlagu jsem šel ve flajtu se dvěma „staronovými“ spoluhráči. Jeden je z Priessnitzova kraje na severu Moravy a druhý od znojemské vinice Šobes (pozor neplést si se šábesem, což je den, kdy se mimo jiné v Jerzuzalémě nemačkají tlačítka od výtahů). Ten od Znojma přivezl několik lahví opravdu výborného vína a dal ochutnat kamarádům. Společenství obou přátel na pokoji bylo tradiční a taky praktické, když se vína vypije více, znalost s obkladem nejen od Priessnitze se může hodit.
Hoši si vzali společný apartmán, postele bohužel nebyly stejné a tak si o ně první noc „střihli“. Ten starší prohrál a byl „odejít“ na přistýlku. Útěchou mu byl příslib parťáka, že příští den si o lepší postel zahrajou, kdo bude mít méně ran, tak se bude moci více rozvalovat. Ráno po degustaci a kontrole golfového nádobíčka ten z přistýlky zjistil, že si zapomněl doma kraťasy. Problém byl o to větší, že je zvyklý hrát v kraťasech za každého počasí, i když větší polovina turnaje má na sobě zimní bundu a čepici. Taková odolnost by se dala spíše čekávat od „seveřana“. Ale ten jako kamarád vypomohl a své rezervní kraťasy mu půjčil. Na startu nepršelo a to nás tak dobře naladilo, že jsme odstartovali jako z partesu. Kamarád z Jeseníku vystřihl na jedničce hned par, já ho na par dorovnal chip-inem z 20 metrů a nové kraťasy se rozjížděly pomaleji a muselo jim stačit double bogey. Takhle radostně jsme šli na dvojku, kde šlo vše dobře až na moji třetí ránu, která šla do bankru pod hranu a psal jsem deset, což mě vrátilo do reality. Oba parťáci měli bogey a „birdie kraťasy střídaly bogey a double bogey až do osmičky. Já jsem vystřihl do devítky celkem pět parů a polovinu hry jsem končil na čísle 40 ( i s desítkou na dvojce). Kamarád se těšil na velkou postel i na druhý den, na nějaký zvrat to nevypadalo. Ale pak dostal z domova telefon a než vysvětlil zaměstnancům jak vyměnit matraci, tak zcela ztratil  koncentraci. Ale pak se něco stalo. Kraťasy začaly „fungovat“ – na osmičce padlo první birdie  a na desítce hned druhé. My dva jsme trochu odpadli a kamarád přemýšlel, zda nepožádá o vrácení zapůjčených kalhot. Druhá strana o tom ale nechtěla ani slyšet a do konce hry vystřihla dalších pět parů. Zatímco my dva jsme bojovali o stovku, birdie kraťasy šly druhou devítku za 39!
Bylo rozhodnuto, velká postel změnila nájemce a to ne až večer, ale už odpoledne. O nějakém vrácení kalhot nemohla být ani řeč, pouze se spekulovalo za jak velkou částku na den, by se daly pronajímat.
Cena za případný prodej se vyšplhala tak vysoko, že se zde ani nedá zveřejnit.

Moje hra podle ran nic moc a to jsem měl před odjezdem (asi) mylný pocit, že se to už konečně možná zlepšuje. Asi si půjčím na příští turnaj ty „birdie“ kraťasy.

Jména záměrně neuvádím, ale z textu i přiložených fotek jistě poznáte hlavní aktéry.
Případný kontakt na majitele „birdie“ kraťas za flašku dobrého vína rád poskytnu. Ale příští 3 turnaje – Kořenec, Borša a Báč jsou již pronajaty.

Milan Bučík, Haugschlag Waldviertel, 5.6.2023