Letecký den na Konopišti

Hraji golf více než dvacet let a prvních deset jsme vždy několikrát ročně hrávali na Konopišti. Od té doby vím, že ke zdejšímu hřišti patří letadla z blízkého sportovního letiště u Benešova. Nepamatuji se, že bych je některý den tady za ty roky neviděl. Byly tady vždycky, liší se každý den jenom počtem. Piloti to tady mají rádi, létají nízko a zřejmě je  baví pozorovat skupinky golfistů, kteří se ve zdejší kultivované krajině snaží o co nejlepší výsledek. Létají tady různá malá letadla, často jsou zde v jejich závěsu větroně a když člověk zdvihne hlavu k obloze, má někdy pocit, že za chvíli začnou „práškovat“. 
Měli jsme první den na Radeckém pohodový flajt – Dalimil, Libor a „Rakušák“ Petr. Petr s námi hraje již řadu let, bydlí většinou v Rakousku a dojíždí. Je to dobrý hráč, neruší a mluví, na rozdíl od některých jiných, jen když chce něco důležitého sdělit. Spíše introvert. A jeho čeština je docela slušná. Kráčíme vedle sebe a on povídá: „Volala mi manželka a říká: měli jsme tady velkou bouřku, nešla mi elektřina a nejede mi internet. Jistič mi nahodil soused, ale internet ne a ne se rozjet. Co mám dělat? Přijeď hned domů.“ S porozuměním jsem ho vyslechl a povídám: „To znám. U nás doma se taky vždy něco semele, když nejsem doma. Ale odsud to domů jen tak rychle nestihneš.“ Pokýval hlavou a jdeme dál. Na dalším odpališti měl honera, tak si natýčkoval a chystal se k nápřahu. Uslyšeli jsme zvuk blížícího se  letadla a Petr najednou rutinu přerušil  a povídá: „Když tady tak nízko létají letadla, tak nemohu hrát.“ Povídám mu: „To nevadí, máme čas, flajt za námi ještě není vidět, klidně počkej až to odletí.“ Pilot si dal na čas, dvakrát ještě zakroužil a  až potom na chvíli zmizel, aby se hned za půl minuty objevil nad blízkým lesem a byl opět nad námi. Petrovi to vadilo a těch pár jamek, co nás pilot sledoval zahrál pod své možnosti. Najednou byla letadla pryč a Petr hrál jako z partesu několik parů za sebou. Pak se letadlo znovu objevilo a zase se to kyvadlo vychýlilo na stanu vyšších čísel. A tak se to střídalo až do konce. Dívali jsme se s parťáky a nevěřili jsme svým očím, jak velký vliv na Petrovu hru má zvuk blízko letícího letadla.
Skončili jsme, podáváme si ruce a povídám: „Petře, nejlepší bude, když zítra zavoláš na letiště a požádáš je, aby na celý den zavřeli hangáry, aby žádné letadlo nemohlo zítra do vzduchu. To se bude hrát !“

Milan Bučík, 19/7/2024