Kořenec zelený a šťavnatý

Slovo ředitele je  tentokrát velice jednoduché. V podstatě všichni přijeli, až na jednoho všichni došli, věřím, že bez výjimky všichni byli spokojeni – nepršelo, hřiště ve velmi dobrém stavu, jen trochu podmočené nočním deštěm. Bankry se pak musely hrát s uplatněním „náhodné vody“ – písek z nich šlo vystřelit hodně obtížně. Greeny pomalejší, ale stejnoměrné, nelhaly. Díky letošnímu dostatku vody nenajdete dnes na povrchu nedorostlé místo, sice se smělo stavět, ale to bylo kvůli vodě a v podstatě to nenastávalo. Nedorazily ke mně žádné problémy, dotazy ani nevyřešené situace. Fajn.

Podle výsledků (jen jeden hráč, Standa Kudláč, nad 36, a Honza Řehulka 36) to přesto nebyla žádná dávačka.  

Geniální double se podařilo Pavlovi Mačkovi – vyhrál i nearest i longest. To nepamatuju.

Nedokážu posoudit hřiště za delší hráče. Výhodu měli dlouzí šikovní – pro dlouhé ale nešikovné je tam leckde úzko a složito. Zvlášť když člověk přijde na hřiště po roce – hřiště pracuje, tu něco doroste a zúží to prostor na ránu, tam něco vystříhají…

Mně jako slabšímu hráči dělaly zásadní potíže vzdálené začátky fervejí – nedostřeloval jsem na fervej a v  rafu před fervejí se míček hned zastaví – a ty rafy byly střižené navysoko, těžce se z toho dalo vyhrát.  Krátkým hráčům pak ubere nejen první rána – neběží, ale  i druhá – je kratší než kdyby byla hraná z ferveje. Ale to je problém jen těch nejkratších. Nechtěl jsem hrát z červených jako loni – přepočet na červené ubere z výsledku asi 6 – 7 stejblů, ale pro pohodu to na dalším kořeneckém turnaji udělám – jen pak odpadá možnost zapojit se do soutěže na rány. (Což mi při mých výsledcích nevadí…)

Považuju Kořenec za hřiště přátelské, příjemné, při pozorné hře nepříliš těžké. Ale na druhé straně je leckde dost úzké – takovou dvanáctku a sedmnáctku, obě obklopené vodami, považuju za těžké na course management, jak se učeně říká zvolení správné taktiky. Ve výsledkách je to vidět. Kromě těch dvou je pár dalších zajímavých míst, kde se musí dávat pozor: třeba na poslední jamce – voda vpravo slušně zúží dopadovou zónu. Zajímavě taky straší strom uprostřed osmičky. Za ty roky, co tam chodím se neustále zvětšuje… jako ostatní stromy kolem… to už je nestandardní odpal. Ale je to na to znormované a strom je dominantní… nemůžou být všude široké dálnice.

Člověk dlouhý a člověk méně vyhraný se může dostat do problémů na kterékoli jamce, když mu to uletí – v tom mají výhodu krátcí, a většina dam: krátcí do problému nedoletí, i když nezamíří ideálně, a dámy se problémům vyhnou, protože hraji po ferveji a tam problémy nejsou.

Čekají nás další krásná hřiště – Mnich a Haugschlag se svými obřími kameny, vodami a borovicemi, zanedlouho po nich Borša a Báč, tam je to zas jiné, jiné druhy pastí a úkladů.

Věřím, že se těšíte podobně jako já, a že se tam ve zdraví a v kondici potkáme.

Ivo Doušek