Jak hraje čtrnáctiletá Julie kamennou devítku na Kaskádě

Julie Oplatková:  jak hraje Kamennou tři nad par čtrnáctiletá holka

Kamennou známe důvěrně, ale tři nad ji snad nikdo z nás ještě nehrál. Podívejte se, jak na to.

Setkal jsem se s ní na turnaji greenkeeperů na Kaskádě. Pršelo, fotil jsem, na jedničce Železné předvedla nějaká mladá dívka pekelný švih. Po hře jsme se náhodně potkali, zeptal jsem se, kam to doletělo. Kus za bankry… Prozradila mi, že má hendikep plus 2,1 a že je letošní mistryní republiky v žákyních. V žákyních? Představoval jsem si na první pohled (a na tu ránu), že asi tak končí gympl. Pro mě byla Julie Oplatková, ve 14 letech dvojnásobná mistryně republiky, trochu zjevení, v tom nejlepším smyslu.
Napadlo mě, že bych rád viděl a okomentoval, jak hraje čtrnáctiletá holka s plusovým hendikepem jamky, které důvěrně znám. Za týden jsme seděli na bugině a jeli k prvnímu modrému odpališti Kamenné.

„S golfem jsem začala v šesti, brala mě s sebou mamka, když zrovna neměla s kým hrát. Ale nijak jsem netrénovala, později jsem hrála nějaké klubové turnaje. Vážněji trénovat jsem začala až předloni. To jsem měla hendikep 22.“

Jednička: První rána nahoru na plošinu, druhá do rafu před levým bankrem, třetí péčkem 110 do greenu, pat na 10 cm od jamky, par.„

V roce 2020 jsem začala hrát víc turnajů, HCP mi klesl ze 22 na 7,9. V roce 2021 jsem se dostala na 5,4. Letos jsem díky 27 turnajovým kolům, kde jsem několikrát zahrála pod par, skočila na +2,1.“

Dvojka: Hybrid ke spodnímu bankru („ta se povedla, sem jsem před dvěma měsíci dohrávala dřevem „), třetí rána vedle greenu, čip a dva paty – dabláč.
Byl jsem zvědav, kam dostřelí – její švih se mi zdál hodně rychlý, pokaždé to hvízdlo jako profíkům. „Drajvuju tak 210 carry, s doběhem 230 až 240, a když foukne, 250. Délka je moje silná stránka, jsem hypermobilní, mám rychlý švih. Teď se učím hrát nízké rány, ty jsou delší. Pětkou železem dám 165, osmičkou 135.“ Uff!

Trojka: Wedž padesátka, pekelný švih i zde, pin high tři metry vlevo. Pat do paru opět z deseti cm.

Vyndávala si vlajku. K měření sklonu greenu stabilně používá aimpoint: projde celou dráhu patu, vždy po několika krocích si na vteřinku stoupne rozkročmo. Na tohle je potřeba cvik.
Mistrovství republiky žáků a kadetů: „Po prvním kole jsem byla první nebo druhá, druhé kolo za 69 a vedla jsem o sedm ran. Třetí den pršelo, několik jamek přímo lilo, bylo z toho 84, ale celkově jsem vyhrála o dvě rány. Kromě toho jsem byla na mistrovství i v týmu mix do 16 let, taky jsme vyhráli.“ (Nějakej dobrej oddíl…)

Čtyřka: Přes levý bankr na 90 m, pak wedž 50, dva paty.
Skromně mi říká, že je letos první v celkovém pořadí sezóny žaček. A stejně skromně dodává – mám taky nejlepší hendikep.

Pětka: Drajv do pravého bankru u lesa, druhá dlouhá vpravo od greenu, čip, pat. Velice dobře čipuje.
„Nejdál jsem se s golfem dostala do Francie, na Amundi Evian Juniors Cup, jako tým jsme byli pátí (ze 16), já v jednotlivcích v holkách sedmá.“

Šestka: První rána až do pravého zadního rohu ferveje, druhá vedle greenu, čip, par z 20 cm. Jak snadné… krásně se na to kouká.
„První individuální trenér byl Martin Laimar, teď trénuju s Lukášem Pavelkou a kondičku s Luckou Hinnerovou. Ve své kategorii nemám v klubu skoro nikoho, další mladší holka má HCP 12. Trénuju dvakrát týdně v reprezentační skupině, chlapci dál individuální tréninky, posilovna, v pátek bývají před turnaji cvičná kola.

Sedmička: Slušný drajv hluboko pod bankr, druhá ze 70 metrů, dva paty, par.
Jak snáší stres: „Pomine po první ráně z týčka. Předtím hodně mluvím…“ Má ráda drajvr a patr, nemá ráda hru kolem greenu.

Osmička: 153 metrů, sedmičkou! Těsně před green, čip na metr, par.
Míčky: Letos dvě krabice od klubu, pak ještě dostala jednu krabici, ProV1, stačilo (!)… (asi hraje na nějakých širších hřištích…)

Devítka: „Z modrých hraju na bankr za zúžením, někdy to uhne doprava na fervej. Z červených přestřeluju biozónu.“

Hrála z modrých, skutečně trefila ten vzdálený bankr, z něj 130 metrů osmičkou, bez písku, třetí rána na green wedžkou, dva paty.
Bylo to krásné, vypadalo to tak jednoduše… Tak to vypadá pokaždé, když někdo něco umí. Nechci se pouštět do nějakých prognóz, které se nabízejí. Julie se velice rychle připojila do skupiny o pár let starších „podparových“ hráček Kaskády. Těším se, co se o ní i dalších dozvíme příští rok.

Text a foto: Ivo Doušek