Výlet na jih Čech

Krátké společné zpravodajství

Korona trochu povolila a tak se nám otevřela cesta k prvnímu výjezdu. Do Haugschlagu se přihlásilo celkem 80 hráčů, a 75 jich skutečně turnaj odehrálo. Po týdnu plném deště nebylo hřiště v ideálním stavu. V neděli v poledne mi dokonce volala recepční, že hlavní greenkeeper se domnívá, že buginy neprojedou, a navrhuje přendat nás na novou osmnáctku, kde krize nehrozí tak silně. Zavolal jsem majiteli hřiště, co podniknout, ale ten zabručel, necháme to tak. Určitě si byl vědom toho, co tam ty buginy můžou napáchat.

Počasí bylo dobré, ale hřiště to všechno nevsálo. Na sedmé jamce, v dopadové zóně běžných drajvů, je napříč celou šířkou nejmíň desetimetrové pásmo, kde dělají úpravy – hodně bahna, voda, tráva jen občas, žádná radost. Jinak to šlo, i když čvachtali jsme snad na všech jamkách. Ale byli hráči, kteří jako by to neviděli – já sám trpěl, ale pozoroval jsem zblízka  Olinku Resovou, jak parádně hraje. Vyhrála na stejbl i na rány, dávala osmimetrové paty… 94 ran. U mužů vyhrál stejné double Aleš Čížek s 84 údery. Gratuluju.

Pak nastalo pár nepříjemností – recepční po dohrání všech postrádala tři skórkarty. Borci pryč, nebylo jak se jich dopátrat.  Až druhý den večer jsem si doma otevřel mail jednoho z nich, kde se divil, že normálně odevzdal karty v restauraci a proč nejsou ve výsledcích. No comment, příště už tohle asi nikdo nezopakuje. Karty v tuto chvíli nezvěstné, a i když se najdou, kdoví jestli s nimi ještě něco jde udělat. V tom zmatku odešla recepční domů a já nedostal longesty a nearesty.

Na Mnichu krásné tričkové počasí, voda jen tam, kde patří, občas pár čvachtnutí. Myslím, že se zlepšili snad všichni, ne hendikepově, ale hrou, asi i náladou. Mnich tentokrát vyhrál, i když greeny byly pomalejší. Ovšem co se čísel týče, oba vítězové hráli vyšší počet ran než vítězové pondělí. Jmenovitě Roman Baláž 85 a Jana Hůrková 97. Na stejbly to bylo veselejší, hřiště není tak obtížné, tak zazářili hráči s vyššími HCP: Luďěk Hanák 38 a Zuzana Benešová dokonce 42!

Longest byl na úzké devítce a ta značka málem u greenu patřila Romanovi Balážovi, z holek dostřelila nejdál Hanka Jadrníčková. Nearest jsem dal na nejlíp dostřelitelnou jamku, na desítku, Jirka Harašta se přiblížil na pěkných 114 centimetrů, z dam se nezapsala žádná! A jako na potvoru se zase ztratily dvě karty! Po telefonech se zjistilo, že je skutečně odevzdali – pak recepce obrátila své pracoviště vzhůru nohama a karty byly nalezeny, omylem je někdo zařadíl mezi ještě nepoužitý obrázek karet, čekajících na další dny. Uf!

A abychom si to řekli všechno, po uzavření startovky se přihlásil ještě jeden borec, najednou bylo do prvního flajtu pět hráčů. Dvěma jsem tedy den předem  řekl, aby šli v 8:20, oni ale vyrazili ještě o dost dřív, startér je nestihl a nedokázal jim tedy říct, že zrovna z té pětice se ještě dva nedostavili, takže tam z pěti zbyl jen jeden hráč! To se tak někdy sejde… snad už jsme si většinu malérů vyčerpali. Pro organizátora tentokrát žádnej med..

Tady byla absence trochu větší, z 84 přihlášených hrálo 76, ale i tak dobrý.  Tak příště zas!

Ivo Doušek