Adamstal a Enzesfeld

Dnes toho bude víc.

Musím začít pokáním.

V Adamstalu jsem si slízl spoustu nepříjemných chvilek, souvisejících s nesprávnými informacemi v rozpisu turnaje.  To jsem zavinil já. Odeslal jsem našemu administrátorovi správné informace, 75 euro s buginou, a druhou stránku rozpisu nechat jako v Poysdorfu, tam mimo jiné stojí „Stravování není v ceně“ nebo tak něco, tak to děláme se všemi rakouskými turnaji a nikdy tam nebyly chyby, tak jsem se na to do čgf nekoukl. Ale jemu tam skočil rozpis asi pět šest let starý a já to nezkontroloval, to je moje vina. Měl jsem na to měsíc… ono to bylo vždycky správně, tak jsem si kontrolovat odvykl.

Takhle jsem to poslal:

Ten rozpis, co mu tam vklouzl,  říkal, že cena 60 euro s buginou a oběd v ceně. To je v dnešní době totální nesmysl a bylo to jen jeden rok. Povím vám, jak to tehdy vzniklo. Rok předtím byla cena 60 s buginou bez oběda a tehdy  hrál s Laďou Tučkem, Laďou Novotným a se mnou majitel Adamstalu pan Wittmann. Po hře pozval náš flajt na oběd, ale číšníci to špatně pochopili a začali nosit obědy zdarma i ostatním. Když to pan Wittmann zjistil, mávl nad tím rukou a nechal to tak. Příští rok jsem se zeptal, jestli to můžeme nechat jako minule a oni souhlasili – to byl ten ročník s obědem a za 60, který administrátorovi vklouzl do letoška.

To pak Wittmannovi zarazili a cena stoupla. Počítejte se mnou. Normální cena ve všední den je dnes 105. K tomu půlka buginy 20 (stojí 40, míň než na Kaskádě), máme 125 a my hráli za 75. Ušetřili jsme 50 euro proti lidem, kteří tam přijedou sami.

Tehdy to bylo 60 mínus řekněme 15 za půlku buginy a 15 za oběd – hráli jsme za nesmyslných 30 euro za fíčko. To si pak Wittmannovi spočítali a cena rychle stoupla.

No, jak jsem řekl, dozvěděl jsem se  několik poznámek o špatném rozpisu a zažil jeden hysterický výstup nejmenované golfistky, která na mne křičela svoje výčitky tak hlasitě, aby mne přede všemi v restauraci zostudila. Myslím, že se jí povedl pravý opak, ale už bych to nechtěl rozvádět dál. Takhle se věci neřeší a v RSTM už určitě ne.

Ještě mi v recepci říkali, že se někdo dožadoval slevy, že půjde pěšky a nechce platit za buginu. V tomto turnaji jsou buginy povinné a cena je i s buginou, doufám, že sleva nebyla a že pěšky nešel…

Dost o tom mém fó pá. Byly i jiné věci, které už bych nechtěl zažít. A protože jsem extrovert, nebudu si je schovávat a dělat jako že nic.

V domečku po deváté jamce si paní stěžovala na jeden flajt z neděle, že hráli opilí a na hřišti křičeli, a ukazovala mi fotky, že sjeli na dvojce od těch vyvýšených odpališť mimo asfaltovou cestu a jeli vysokým porostem. Hoši, to nejde. Chápu, že máte radost, že jedete na výlet, ale pití bych nechal určitě na večer, kdy nevzbudíte pozdvižení.

Ta paní povídala i o tom, že hodně flajtů nezašlo k ní na chleby se sádlem a špekem a bezinkovou limču či pivo, že toho nadělala pro 80 lidí…  – je běžné pro hráče, kteří to vědí, se tam stavit, pojíst a dát pár euro na jejich juniory. Mají to tam zavedené. Není to povinnost, pro mě je to milá součást celého výletu. Mimochodem, ta paní je jako já ročník 1947, ráno naváží buginy, pak nám dělá číšníka  nahoře, stále v akci. Je to maminka manželky majitele.

Další poznámka je o hře předchozí den. Většinou se hrává jejich třetí devítka, Wallerbach. Ale někdo hrál celé hřiště a pak mluvil (s nějakými Rakušany…) o tom, že je to drahé – 115 euro je fakt dost a jestli si ještě vzali buginu (40)… Doslechl se o tom pan majitel a navrhl pro ty, co by si chtěli zahrát před turnajem, nedělní cenu 85 pro příští rok. A snad to neupadne v zapomnění….

A ještě něco: jiný flajt si stěžoval, že před nimi šla s předchozí skupinou paní, nehráčka, že lezla do lesa sbírat míčky a že často byla poslední. Že na ni párkrát zakřičeli (znáte, výkřiky, rozhozené ruce, klasika) a ona hrozila či mávala zpátky rukou (jak to přesně bylo nevím, ale věřím mu). Proboha, když tam jde někdo jako nehráč, tak nesmí být v žádném případě poslední!!! Každý, kdo čeká na odpališti nebo v poli na ránu na green, je apriori naštvaný na ty, co se před ním mouňají.

Ještě k tématu doprovodných osob – zas jiný muž si stěžoval, že další nebo možná ta samá doprovodná paní byla stále s nimi a že se nemohl vyč…. Kdyby to byla golfistka, asi by se to řešilo snadněji, ty jsou zvyklé, otočím se k nějakému stromku a provedu to – tady bych doporučil chovat se k takovým doprovodným osobám přesně stejně jako ke golfistkám.

Večer před startem jsme poseděli, Laďa Tuček koncertoval s kytarou, občas mu vypomohl Vladimír Mlateček, zpívalo se a maličko se pilo.

No,  během turnaje jsme zas zmokli. Tradice. Čtyři týdny tam nepršelo…!!! Prý vozím děšť já, budou mne zvát, když bude sucho.

Napřed se trochu rozpršelo, ale maličko, pak jsme hráli dvě jamky v opravdovém dešti, už asi popáté. Nejvyšší čas změnit termín. Ale musím říct, že až už nepršelo, bylo to parádní, zvlášť greeny , byly rychlý a pravdivý.  Dohráli jsme před další sprchou… to chytilo druhou půlku startujících.

Někde na patnáctce nebo tak jsme byli rozprostřeni kolem jamky asi ve stejných vzdálenostech a Ivan M. prohlásil, že kdo ten pat nedá, je lůzr… to hned stouplo napětí… pokusil jsem se to aplikovat na poslední jamce v Enzesfeldu, ale nepotkalo se to s porozuměním.

V Enzesfeldu bylo krásně, jen chlupaté greeny, které jezdily proti Adamstalu míň, nedohrávali jsme. Ale samotná kvalita hřiště byla bezchybná, tak jako v Adamstalu. Pan hrabě Černín, prezident klubu, nám po hře poděkoval za návštěvu, mívá krátký projev v jeho češtině pokaždé, když tam je. To patří k místnímu koloritu.

I v Enzesfeldu se křičelo – zcela náhodně jsme zaslechli napřed volání, něco jako pojď už, a následovalo hlasité „Kur… to mě ani nenecháš se vychcat?“ Co tak ztišit hlas… ono se to rozléhá…

Hrál s námi Libor Jedlička, asi týden či dva po operativním odstranění šroubů z holeně – to by asi vydržel málokdo, touha si zahrát (obzvlášř RSTM) je nezměrná, znám to sám…

Ještě zas o mně, jaký jsem Matěj – loni jsme dohodli s panem hrabětem, že zůstane cena, byla 60 s jídlem. To jsem si zapsal. Pak mi prý v lednu upřesnili cenu na 72, to jsem si nezapsal, možná ani nečetl, čert ví. Každopádně jsem měl v rozpisu 60 s jídlem a skutečnost byla 72 s jídlem. Omluva.

Jsme omylní, jsme stále starší. Kdyby  se chtěl někdo postarat o mých 13 turnajů, 3 u nás, 4 na Slovensku a 6 v Rakousku, možná bych se radši stal občasným návštěvníkem nebo přihlížel z dálky. Třeba by bylo míň chyb… Loni jsem si říkal, že letos už hrát nebudu, a pořádat a nehrát by se mi nechtělo, ale letos si naopak říkám, že to ještě nechci balit, přes všechny potíže… to už jsou ty poslední záchvěvy touhy a naděje, postupně to pozná každý.

Se mějte

Ivo D.